Konkrétně jde o modely Core Ultra 7 366H a Core Ultra X7 358H, v obou případech šestnáctijádrové (4+8+4) procesory, které podporují 4,8GHz boost a liší se zejména konfigurací integrované grafiky (modely s „X“ mají 12 Xe bloků, modely bez „X“ s jednou výjimkou 2-4 Xe). Dále byl otestovaný osmijádrový (4+0+4) Core Ultra 7 365 a šestijádrový (2+0+4) Core Ultra 5 332.

Začněme celkovým (vícejádrovým) výkonem:

Šestnáctijádrové Core Ultra 7 366H a Core Ultra X7 358H stojí mezi osmijádrovým Zen 4 v podobě Ryzen 9 7940HS a dvanáctijádrovým Zen 5/5c Ryzen AI 9 HX 370. Nižší modely padají podstatně hlouběji, osmijádrový Core Ultra 7 365 je nejblíže o tři roky staršímu úspornému šestijádrovému Zen 4 / Ryzen 5 7640U. O 9,5 % překonává Lunar Lake / Core Ultra 9 288V. Šestijádrový Core Ultra 5 332 je obklopen modely postavenými na bázi Zen 2 a jejich konkurenty. Šest let starý úsporný Ryzen 7 4800U (8× Zen 2, 15W TDP) zůstává o 13 % rychlejší, nejblíže novince je pak Ryzen 5 4600H (6× Zen 2, 45W TDP).

Jednojádrovým výkonem si novinka stojí lépe, nicméně zůstává prakticky na stejné úrovni, jakou o rok dříve nastavil Lunar Lake.

Očekává se, že silnější stránkou procesorů Panther Lake bude integrovaná grafika s 12 Xe použitá na modelech „X“. Ta má potenciál překonat rok a půl starý Strix Point (nicméně na předchozím CES uvedená řada Strix Halo zůstane nejspíš nepokořena). Intelu se nicméně nepodařilo dosáhnout tak výrazného poklesu spotřeby, jak plánoval.

• Vize spotřeby na úrovni Lunar Lake padá, Panther Lake bude mít 65-80W PL2

Z původně zamýšleného 25W TDP se 45W napájecím limitem muselo dojít k posunu na 65-80W napájecí limit, aby procesor dosahoval konkurenceschopné výkonnostní úrovně a nezůstal výrazněji pod úrovní o rok starší řady Arrow Lake-H.