Když jsem tak zkoumala současnou nabídku notebooků, zjistila jsem, že si vlastně v rozumné cenové kategorii nedokáži vybrat tak, aby mi tam něco nechybělo. Nakonec jsem si stanovila hranici přibližně 11 tisíc korun, do které se musí vejít úplně vše. Ale rozumné notebooky začínají pouze přibližně dva tisíce pod ní a za to s bídou koupím nějaké menší SSD. Zjistila jsem, že abych byla plně spokojená, potřebovala bych k notebooku s cenovkou zhruba 9 500 korun (takový by mi výkonově vyhovoval) ještě asi dalších 5 tisíc na doplňky. Tu SSD, tu 1TB 2,5palcový disk na data, tu přenosná myš a je to.

Ale protože vím, že já vlastně nepotřebuji tak vysoký výkon, jaký nabízí ty současné notebooky, zkusila jsem se poohlédnout i co nabízí různé obchody s repasovanými notebooky. A je to zajímavé! Za cenu poloviční oproti novému plastovému notebooku lze dnes pořídit něco kolem 2,0GHz dvoujádra od Intelu, s 2 GB paměti, mrňavoučkým diskem, ale hlavně v šasi z magnesiových vláken a s rozlišením 16:10 na matném displeji. Buď 1280×800, nebo 1440×900, nebo dokonce při troše štěstí i 1680×1050. A to mě nadchlo, protože i 1280×800 považuji za víc než 1366×768. Asi tak o 32 pixelů :-).

Takové noteboooky jsou kolem 4 až 6 tisíc. Takže mi zbývá zhruba jednou tolik na dovybavení. 2 tisíce spolkne nový akumulátor od Avacomu (u nich je  garance dobrých Li-Ion článků jako Panasonic či Samsung), 18 stovek 64GB SSD (moje Mageia zabírá zhruba 10 GB se vším, po odečtení swapu mi tedy zbude tak 50 GB na /home, což mi stačí), zhruba 2 tisíce na 1TB 5400rpm noteboookový disk a noname adaptér z Číny, který jej umožní do notebooku osadit místo optické mechaniky a i ta myška se mi do toho vejde.

Takže místo nového notebooku mohu mít starší, ale s lepším rozlišením, novým vysokokapacitním akumulátorem (byť nárůst výdrže oproti Ivy Bridge zde nebude, starší Core 2 Duo nebyly tak úsporné), plně vybavený úložišti a to vše s roční zárukou na notebook, kterou ty obchody s repasovanými počítači dávají. Málem bych zapomněla: v ceně jsou často buď předinstalované Windows XP Professional, či Vista Business. Ale to mě nezajímá.

Zkrátka jsem se tak nějak nadchla pro představu notebooku, který byl už někde vyřazen a přitom mě ještě může dobře sloužit. Je to jako pes z útulku, kterého někdo odložil. Vím, že takovou volbou riskuji, že budou problémy, ale od toho je ta roční záruka. Jsem připravená to risknout. Ostatně u rodičů už pár let běží jeden repasovaný počítač. Když jsme jej kupovali, byl prý předtím 3 roky v nějaké bance, u našich už naběhal dalších 5 let a dodnes se těší dobrému zdraví. Je to nějaký desktop od Dellu s Pentiem 4.

A kdo ví, buď pro mě bude repasovaný notebook jen přechodným stupněm k dvoujádrovému Broadwellu, nebo bude dalším strojem za několik let zase repasovaný notebook. Třeba repasovaný Haswell.