Podle me zaklady nestaci, ten sef musi byt primo odbornik na danou vec. Lehce se stane, ze ruzni zamestnanci mohou mit na praci ruzny pohled a on by mel byt ten, ke kteremu upnou sve oci, aby to rozhodl, protoze budou tusit, ze to takovy sef rozhodne spravne tak, ze jednou z jeho rozhodnuti budou tezit vsichni. Rozhodne by zamestnanci nemeli mit pocit, ze se musi nejak dohodnout driv nez to dojde k sefovi, protoze at vyhraje v kolektivu sebehorsi predstava o smerovani prace, ze to bude vzdy lepsi nez kdyz to rozhodne ten nahore.

+1 tak je to spravne.

reakce na "tvrdim, ze sef, kterej oboru rozumi, ale neumi ridit lidi, je stale mnohem a mnohem lepsi varianta nez sef, kterej sam umi prdlajs" - nemáš až tak pravdu.I když takovej člověk je opravdu odborník, snadno znechutí práci svým podřízeným a ti klidně odejdou. A jako první začnou odcházet ti nejlepší, protože vědí, že s jejich znalostmi a schopnostmi si práci najdou snadno. A potom se týmu tohoto "skvělého" šéfa daří míň a míň, šéf je víc a víc nsr**ej, tlačí na lidi a odcházejí i ti méně schopní a tak dokola. Nakonec má pod sebou tým plný nováčků a je to celé v ř**i . Viděl jsem to na vlastní oči - oddělení o 10-ti lidech produkující zisk (né obrat) několika miliónú eur ročně, teď tahá celou firmu směrem do červených čísel. Ale kvůli zásluhám se s tím (zatím) nic nedělá. Stejně tak byla situace opačná, šéf jiného oddělení, který práci svých podřízených rozuměl jen povrchně, ale nebál se zeptat a spolehnout na názory těch, kteří tomu opravdu rozuměli, lehce dosahoval výborných hospodářských výsledků.

Jsem ve třetím zaměstnání, jako šroubovák/specialista. A v každém z těch zaměstnání jsem měl/mám kliku na přímého šéfa, který je od obojího kus - rozumí dostatečně technologii na to, aby se domluvil s podřízenými, zároveň má dostatečný rozhled v rovině obchodně-politické, projektové a otcovské, aby dokázal řešit věci se zákazníky a vyšším vedením a velet té sebrance techniků a netechnických šikovných lidí, kteří občas narazí každý na své straně na nějaký strop a nedovedou se horizontálně domluvit. Šéf má chuť takhle fungovat a podřízení jsou ochotni problém směrem vzhůru stručně shrnout natolik, aby šéf mohl svižně rozhodnout. Já sám oceňuju, když mě šéf občas usměrní, když se zbytečně nimrám v detailech, jsem blbej jak daleko vidím apod. Dávno jsem ztratil iluzi, že mohou všichni umět všechno. Dělba práce nevyhnutelně znamená, že šéf nerozumí všemu do podrobna, protože to nestíhá tak podrobně nastudovat / prožít na vlastní kůži. Prostě časový fond každého jednotlivce je omezený, nemohou všichni umět a stíhat všechno, je třeba se navzájem respektovat. Bohudík tu moc nevzkvétají typy, které umí plamenně sršet floskulemi na poradách a jinak za nimi moc výsledků nezůstane. Floskulemi se navzájem ve sporech častujeme spíš pro pořádek a nesměle (nebo hezky od plic, pokud se jedná o dadaistický drsný vtip mezi sobě rovnými).

Zapomněl jsi na operátorky hygieny podlahových ploch