Jeden z grafů Intelu prezentuje, jak se během vývoje projektu podařilo zvýšit výpočetní výkon na úrovni jednotlivých jader - zde konkrétně v single-threaded zátěži. Tím zlepšením během vývoje je fakticky myšlen rozdíl mezi původní herní Larrabee - později přejmenovanou na Knights Ferry - a současným Xeonem Phi neboli Knights Corner.

I když praktické zdvojnásobení působí dobře, druhou stránkou je srovnání se superpočítači postavených na grafických čipech konkurenčních firem. Xeon Phi vítězí:

To vše vypadá moc pěkně, dokud si neuvědomíte, že:

• Xeon Phi je zvýhodněn absencí grafických bloků v čipu, o které byl během vývoje připraven
• Xeon Phi: 22nm HPC produkt konce roku 2012
  • × ATI Radeon HD 5870 (DEGIMA): 40nm herní produkt konce roku 2009
  • × Nvidia Tesla 2090 (Bullx B505): 40nm produkt první poloviny roku 2011 (GPU roku 2010)

V takovém světle pak vychází, že Xeon Phi více-méně dorovnává potenciál 2 - 3 roky starých grafických čipů vyrobených o 2,5 generace starším výrobním procesem.

Xeon Phi jistě přinese specifické výhody, jako je například x86 kompatibilita, díky níž bude stačit rekompilace stávajícího kódu (rychlá portace), případně hypotetická výhoda v podobě běhu operačního systému na jednotlivých jádrech (byť co do využitelnosti s ohledem na výsledný výkon nejsme příliš optimističtí).

Faktem ovšem zůstává, že čistý poměr výkonu a energetických nároků Xeonu Phi ani přes absenci grafických obvodů, náskok 2- 3 let vývoje a několika výrobních procesů není právě přesvědčivý.