Epson byl dlouho známý jako nejrestriktivnější z výrobců inkoustových tiskáren. Zavedl praktiky jako čip v cartridgi, který ji „vypne“, když dospěje k závěru, že už jste toho s ní natiskli dost (nikoli když je skutečně prázdná). Někteří uživatelé možná vzpomenou i sbírání štítků z originálních cartridgí, které podmiňovalo záruku na kvalitu tisku a další šílenosti. Výrobci inkoustovek zkrátka zkoušeli leccos, čím by uživatele přesvědčili o nutnosti použití originálního spotřebního materiálu, na kterém ve skutečnosti vydělávali - tiskárna byla jen platformou pro spotřebu drahého inkoustu.

Nejextrémnější praktiky výrobců postupně zlikvidovaly směrnice mnohdy proklínané Evropské unie a situace se v některých ohledech uvolnila. Zřejmě ale pozdě. Před 10+ lety patřily inkoustové tiskárny k nejprodávanějším a kdo pamatuje zlatou éru „počítačových časopisů“, jistě si vybaví, že srovnávací testy inkoustovek nebyly žádnou výjimkou. Dnes už jde o okrajovou záležitost - poptávka klesla. Není divu. Bývaly doby, kdy i dražší inkoustový tisk pro drtivou většinu řadových uživatelů vycházel levněji než barevná laserovka s ohromnými pořizovacími náklady. Byly doby, kdy tisk fotografií doma s originálním spotřebním materiálem nevycházel o moc dráž než tisk ve fotolabu. Malý rozdíl byl vyvážen výhodou barevně neujetého výstupu. Tyto doby jsou dávno pryč, inkoustová tiskárna dnes nabízí výhodu jedinou - nízké pořizovací náklady. Na ten se výrobci snažili nalákat kupce, aby ho pak doslova oškubali na provozních výdajích. Nebylo výjimkou, když u nejlevnějších modelů stály náhradní cartridge víc než koupě nové tiskárny (včetně cartridgí). Internetové bazary byly plné „nových modelů - ještě v záruce(!) - jen si dokoupíte inkoust“ - za pár stovek. Časem ale prohlédli i ti méně technicky zdatní uživatelé a poptávka po inkoustové technologii šla dolů.

Dalo by se říct, že si tento segment zabili výrobci sami. Poté, co nainvestovali nemalé peníze do technologií tisku, které jsou po kvalitativní stránce často dál než fotolaby, si většinu zákazníků zotrávili nesmyslnými restrikcemi a cenami spotřebáku, které na rozdíl od cen v labech s dobou neklesaly. Dočasně to umožnilo rozmach alternativních výrobců inkoustů a cartridgí, jejichž produkty ale přes všemožné sliby a záruky v naprosté většině nedosahovaly kvalit originálu. Pokud měl uživatel štěstí na výrobce, nezalepil neoriginální inkoust tiskovou hlavu. Pokud měl ještě trochu větší štěstí, byly i vytištěné fotografie co do barevné věrnosti totožné s originálem. Obvykle ale jen prvních pár měsíců od vytištění, pak více nebo méně bledly - na rozdíl od originálů. Jenže pár nadšenců, kteří stálobarevnost ocení, výrobce neuživí a pro ostatní už jde cenový rozdíl tak vysoký, že zkrátka zvolí jinou alternativu.

Proč tak rozsáhlý úvod do tématu? Epson přišel s novou řadou tiskáren EcoTank. Ta je vybavena zásobníky na inkoust, které vystačí (třeba u modelu WorkForce ET-4550 EcoTank All-in-One) na 11 tisíc stran černobíle a 8,5 tisíc stran barevně při standardním ISO/IEC testu (což je ještě výrazně víc než u tankového systému, který Epson nějaký ten pátek nabízí). Tiskárna s touto zásobou stojí doporučených $499. Adekvátní model se klasickými (malými) zásobníky vychází na $129. Zásadní rozdíl to je - nicméně pokud bychom k levnější verzi nakoupili originální cartridge v množství, které by odpovídalo základní náplni dražšího modelu, vyšlo by to na dalších $1600.

Pokud bychom EcoTank tiskárnu používali tři roky, pak by k vypotřebování černého inkoustu bylo třeba vytisknout 10 stran denně. Je pravděpodobné, že reálně by to bylo o něco méně, v praxi bývá z různých důvodů spotřeba vyšší než při laboratorních testech, ale pro představu to stačí. V okamžiku, kdy uživateli dojde první zásoba inkoustu, si může za doporučenou cenu $19,49 dokoupit černý inkoust na 6 tisíc stran a barevné (každý) za $12,99 na 4,5 tisíce stran. To je zhruba 10-20× levnější než při nákupu standardních nízkokapacitních cartridgí. Je to dokonce levnější než neoriginální cartridge a v podstatě srovnatelné s neoriginálními refilly.

Nabídka je to zajímavá, v podstatě i velmi výhodná. Jenže… Má tento koncept potenciál oslovit uživatele, kteří už jednou inkoust opustili? Je totiž evidentní, že tato skupina si uvědomila, že se bez inkoustu obejde a pravděpodobně si našla nějakou alternativu (kompromis v podobě černobílého tisku na levné laserovce, investici do barevné laserovky, nebo nějaký vhodný lab v případě tisku fotek). Druhá skupina uživatelů, která s inkoustem funguje dále - ale patrně s využitím refillů nebo neoriginální cartridgí - patrně tuto praxi také neopustí. Pokud je takový uživatel s kvalitou tisku neoriginálního inkoustu spokojen (patrně je, pokud ho používá), pak nemá důvod se vracet k originálu. Pořídil si dotovanou tiskárnu a provozuje ji s levným inkoustem. V případě přechodu na EcoTank by sice měl inkoust obdobně levný, ale musel by si pořídit nedotovanou tiskárnu (za „plnou“ cenu).

Nápad velkokapacitních zásobníků EcoTank je dobrý, výhodný a asi i ekologičtější, ale měl přijít nejdéle tak před 5-7 lety. Příznivce si jistě najde i dnes, ale bude jich řádově méně a každý z nich si po zkušenostech se skrytými provozními náklady 10× přepočítá, zda neexistuje výhodnější alternativa a několikrát promyslí, jestli není příliš riskantní investovat přes 10 tisíc korun do zařízení, jehož rentabilita je závislá na době používání. A právě doba používání úzce souvisí s životností zařízení, kterou výrobce nespecifikuje jinak než standardní (u nás dvouletou) zárukou.