Po přečtení předchozích odstavců by se bylo lze domnívat, že přístroj je nějak ošizen. Je nutno si ale uvědomit, že výše uvedené úspory se neprojevují na kvalitě obrazu a zvuku a ani nijak výrazněji neochuzují množství a kvalitu různých funkcí. Naučit se vše, co i tento nejjednodušší reprezentant firmy SONY umí, dá docela dost času a stejně si nejsem jist, zda jsem pojmul vše. Nechci zde popisovat detailně vše a vlastně tak suplovat návod na použití. To by bylo příliš mnoho stránek a pro mnohé nudné čtení. Soustředím se tedy jen na vyjmenování a stručný popis některých funkcí. Vezmeme to od toho jednoduššího.

Funkce pro CD

Při přehrávání CD umožňuje přístroj navolit program až o 99 skladbách, čili maximum, co na CD lze. Programování ovšem bez připojeného televizoru je velkým dobrodružstvím. S televizorem to jde docela dobře:

Dále umožňuje náhodný výběr skladeb, opakování celé desky, skladby nebo vybraného úseku A-B. Tyto funkce je také vhodné nastavovat spíše s připojeným televizorem. Velice mne překvapilo, že tento přístroj umí skoky na indexy na CD. Tato funkce je už i u přehrávačů CD velmi vzácná, a to i proto, že indexy se bohužel na originálních CD (podobně jako CD-Text) téměř nevyskytují. Ale i funkce skoků na indexy je nestavitelná pouze z menu na televizoru. U skoků na skladby nebo indexy se velmi projevuje slabina dálkového ovládání, kde chybí číslicová tlačítka.

Při přehrávání CD lze nastavit na displej běžné časové údaje (uplynulý čas stopy, zbytek do konce stopy, zbytek do konce disku). Pokud se naučíme posloupnost tlačítek, lze to i bez TV. Přístroj zobrazuje na displeji i CD Text. Název přeroluje a pak se zobrazí prvních sedm znaků (Na obrazovce zobrazuje CD text také):

Bohužel umí přístroj pouze název CD, neumí názvy skladeb ani jména interpretů. Potěší, že si přehrávač bez problémů poradí i s CD, poškozenými cactusem (ACD).