Aby se takové technologie dalo v čipech využít pro nahrazení současných vodičů i polovodičů, je třeba umět měřit, jaký proud nanotrubičkou protéká. A právě to se IBM nyní podařilo, když určili, jaký je elektrický náboj v uhlíkových nanotrubičkách o průměru menším než 2 nm, což je 50 000× menší rozměr, než má lidský vlas. Tato nová technologie spoléhá na vzájemnou interakci fononů a elektronů a zjednodušeně její funkci popisuje obrázek. Nanotrubička se osvítí světlem na známé vlnové délce a měří se, s jakou vlnovou délkou se odráží. Drobné rozdíly pak udávají přesnou informaci o proudu elektronů (Ramanův efekt). Naopak zase, je možné s fonony měnit vlastnosti tepelné i elektrické vodivosti nanotrubičky. To když interakce fononů s elektrony uvolní teplo a dojde ke zvětšení elektrického odporu. Právě pochopení těchto základních vztahů umožní nalezený způsob, jak měřit co se v nanotrubičkách děje.

Fonony jsou atomické chvění, které vzniká uvnitř materiálu a může určovat jeho tepelnou i elektrickou vodivost, elektrony jsou zase nositeli proudu. Tyto dva důležité rysy mají materiály, které se zde používají a mohou nést elektrický signál pro početní úkony. Velkou výhodou je vysoká rychlost i hustota při nízké spotřebě elektrické energie. Na jejich průmyslové nasazení bude mít zásadní význam schopnost hromadně vyrábět uhlíkové nanotrubičky. A to je velký problém, protože jsou velmi citlivé na vlivy okolního prostředí při výrobě. Stačí třeba i jen změnit výkon výrobního zařízení a změní se hustota elektronů v různých částech integrovaného obvodu, dokonce i v jednotlivých nanotrubičkách. To pochopitelně vede k nežádoucím jevům, protože je nutné mít hustotu elektronů zcela konstantní. A právě až teprve nyní budou moci výzkumníci náležitě měřit vlivy okolí na jednotlivé nanotrubičky, aby se nakonec dopídili do stavu, kdy budou moci předat výrobní technologii fabrikám k hromadné výrobě. První kompletní integrovaný obvod postavený na jedné nanotrubičkové molekule postavili v IBM už v březnu roku 2006.