Cena služby je 149 švédských korun na čtvrt roku (v přepočtu zhruba 130 Kč měsíčně). Uživatelé pak budou na internetu viděni pod nicneříkající adresou anonxxxx.vpn.ipredator.se, takže na základě tohoto údaje nebude možné zjistit, o koho jde, protože provozovatelé Ipredatoru nebudou nikam ukládat žádné logy o provozu. V rámci zákona mají sice povinnost ukládat informace o zákaznících, ale při registraci sami zjistíte, že chtějí jen jméno, uživatelské jméno, e-mailovou adresu a nějaké heslo.

Ipredator je ve své podstatě jen další „poskytovatel připojení k internetu“, i když „přes internet“. Uživatel této služby pak platí jak svému poskytovateli, který jej připojuje k internetu, tak i dalšímu ve Švédsku (Stockholmu), s nímž přes internet komunikuje šifrovaně. Odchytávání datových paketů na cestě od PC uživatele až po Ipredator je tedy na nic (kdo by v nich chtěl listovat, musel by je rozšifrovat, což není zrovna záležitost na pár minut). A protože ve Švédsku mají od ledna loňského roku v platnosti tzv. „zákon FRA“ (tradičně maskovaný za boj proti terorismu), který dává vládní agentuře „národní instituce radio obrany“ (Försvarets radioanstalt, odtud zkratka FRA) povolení monitorovat datový tok jdoucí za hranice Švédska, slibuje Ipredator do budoucna šifrování dat i přes hranice. Peter Sunde už vymyslel poměrně levné a přitom účinné řešení v podobě vytvoření zahraniční „základny“ (zatím prý v Dánsku) a jak tam, tak do centrály Ipredatoru nainstaluje relativně levné řešení v podobě počítačů postavených na procesorech VIA Nano schopných šifrovat rychlostí 12,8 Gbitů/s díky technologii PadLock. FRA si pak může monitorovat jednu velkou komunikaci mezi dvěma body, která bude šifrovaná tak, že s nasazením existujících technologií louskat tu hromadu dat v reálném čase nemá FRA šanci. Peter k tomu trefně dodává: „Jediné, co s tím budou moci dělat, je postavit šifrování mimo zákon“.