Mobilní procesory Lunar Lake vydal Intel loni začátkem září a dodávky zahájil koncem září. Všechny vydané modely mají mnoho společného: 4 velká jádra, 4 malá jádra, integrované paměti a většina sdílí i 17-37W TDP. Intel skutečně dosud nevydal jediný model, který by se lišil počtem jader, a tak se rozdíly omezují prakticky na taktovací frekvence, kdy se napříč spektrem jednotlivých modelů boost pohybuje mezi 4,5-5,1 GHz a základní takt mezi 3,5-3,7 GHz.

V oficiální databázi PassMark se nyní objevil nový model, Core Ultra 7 254V, který (jak naznačuje název ve srovnání s Core Ultra 7 256V a 258V) cílí na nižší cenový segment. V jakém ohledu může mít nižší výrobní náklady, když počet jader zůstává stále na 4+4? První výsledky jednu možnost naznačují. Intel již Lunar Lake vyrábí přes rok a za tu dobu se mohly nahromadit kusy, které mají vyšší leakage, tedy spotřebu na daných taktech. Je možné, že právě Core Ultra 7 254V bude jejich odbytištěm. Aby při plném počtu jader dodržel napájecí limity, běží patrně na nižších taktech při boostu všech jader, což by korespondovalo s nižším vícejádrovým výkonem oproti ostatním modelům (v grafu jsou výsledky procesorů Lunar Lake světle modře):

Problém je, že výkon podle prvního výsledku vychází nejen pod úrovní současných Core Ultra 7 (což by s ohledem na značení dávalo smysl), ale je dokonce pod Core Ultra 5 226V, což byl doposud nejnižší model řady Lunar Lake. Nové Core Ultra 7 254V dosáhlo stejného výkonu jako  Ryzen 7 4800U s osmi jádry Zen 2. Stejný počet jader, stejný výkon, podobné TDP, jen rozdíl přes 5,5 roku.

V kontextu tohoto srovnání nelze nevzpomenout kritiku Pata Gelsingera segmentace Lunar Lake a kritiku Lip-Bu Tana, že došlo ke zrušení HT (Hyper Threading), aniž by byla hotová nějaká náhrada.

Jednojádrový výkon na úrovni ostatních modelů se 4,8GHz boostem ukazuje, že pokud není Core Ultra 7 254V energeticky omezené, dosahuje podobných taktů jako dosavadní varianty.