Tato verze specifikace však definuje způsob, jakým může operační systém hybridnímu pevnému disku napovídat, jaká data by bylo vhodné do SSD části uložit. Bez toho je disk víceméně poloslepý, protože sice možná rozumí tomu, z jakých částí ploten nejčastěji načítá data, ale nezná jejich povahu a také neví, co z nově ukládaných dat bude nejvyužívanější.

Kernel 3.19 toto změní, jeho testovací verze již obsahuje příslušnou podporu. Ta tedy přichází více než rok po zveřejnění specifikace (stalo se tak v srpnu 2013). Podle prvních měření to vypadá, že díky implementaci bude typická linuxová distribuce bootovat o polovinu rychleji, o 45 % rychleji spouštět aplikace, 3× surfovat a 4× rychleji pracovat s SQLite.

Otázkou, pokud tedy nepoužíváte nějaké rolling distro, bude to, kdy kernel 3.19 do jednotlivých distribucí doputuje. Aktuální stabilní kernel je řady 3.17, verze 3.18 je teprve rc2 a o 3.19 se můžeme zatím jen dohadovat. Ubuntu 14.10 to pochopitelně již nestihlo, chystané openSuse 13.2 staví na verzi 3.16, Mageia 5 připravovaná na prosinec na verzi 3.17 a stále prodlužovaná Fedora 21 (zatím také snad prosinec) na verzi 3.18. Samozřejmě nelze vyloučit, že nedojde ke změnám, popřípadě tato novinka nebude backportována v daném distru do starší verze kernelu, ale obecně bych čekal tuto novinku šířeji nasazenou až v příštím roce.

SSHD můžete ale na Linuxu používat tak jako tak, jen prostě nebude zatím optimálně využit.