Kromě toho, že je Safari nyní distribuován i skrze aktualizační software pro iTunes, což se náramně nelíbí šéfovi Mozilly (ale to je nám teď celkem jedno), se výše zmíněnou situací v EULA zabýval i pan Jonathan Kramer (právník z Kramer Telecom Law Firm), který dospěl k závěru, že takto nesmyslná fráze v EULA nemůže být nikterak právně vymáhána a tudíž mohou být uživatelé PC s Windows v klidu. Jenže nás napadlo jedno docela zásadní „ale“.

Na první pohled totiž může vypadat nepovolení instalace softwarového produktu Apple určeného pro Windows na počítače, kde se Windows používají, jako zcela si protiřečící. Jenže je potřeba si uvědomit, že systém Windows lze nainstalovat i na počítače Apple jako druhý vedle Mac OS X (nebo uvnitř Mac OS X). Z toho by mohlo vyplývat, že jedinou povolenou instalací prohlížeče Safari pro Windows by byla na Apple PC s Windows, což smysl dává docela dobře. Tato naše úvaha má jedinou vadu na kráse, která byla nenápadně zmíněna na začátku odstavce. Totiž pokud jsou iTunes nainstalovány na běžném PC s Windows, nikoli Macu, a aktualizační služba této aplikace vám najednou kromě upgradu iTunes nabídne i prohlížeč Safari, který je navíc ve výchozím nastavení zaškrtnut (což je právě to, co se nelíbí šéfovi Mozilly), dochází tu k něčemu, co by se dalo nazvat „podporování uživatele v porušování licenční smlouvy“. A tady by měl pan Kramer nejspíše pravdu, neboť EULA takto instalovaného prohlížeče Safari pro Windows je stejná, jako když si Safari stáhnete a nainstalujete samostatně. Prostě software, který máte na PC legálně, vám nemůže vnucovat jiný software, jehož instalace by byla podle jeho licenčního ujednání nelegální. A za pojem „vnucovat“ se dnes klidně nechá schovat právě situace, kdy je něco ve výchozím nastavení určeno k instalaci.

Závěrem se dá říci asi toto: Je vidět, že EULA netrápí nejen uživatele (jak dlouho to trvalo, než se na to přišlo?), ale také samotné tvůrce, kteří si ani nezkontrolují, co do ní dávají.