Zatímco UWB u IEEE neprošel, zcela jiná situace panuje kolem mobilní verze WiMaxu. Ta ve středu minulého týdne prošla registrační procedurou u IEEE a získala oficiální označení 802.16e-2005. Připomenu jen, že nemobilní verze WiMaxu byla standardizována taktéž u IEEE již v červnu loňského roku a to pod označením 802.16-2004.

Rozdíl mezi nemobilním a mobilním WiMaxem je samozřejmě v tom, jak je možné jej provozovat. Ačkoliv původní WiMax nelze označit jako zcela nemobilní, protože prostě si s přijímačem můžete dojít kamkoliv v rámci dosahu jednoho vysílače, ale pokud byste chtěli k jinému vysílači, tak musíte ručně „přeladit“. To právě řeší mobilní verze WiMaxu, která zajišťuje roaming mezi základnovými stanicemi.

Zatímco u některých technologií přichází standardizace takříkajíc za pět minut dvanáct, tak u WiMaxu je to rozhodně jinak. Standardizace předchází vlastní technologii, protože první certifikovaná zařízení pro mobilní WiMax se očekávají až začátkem roku 2007. A například Motorola prý chystá mobilní telefon s podporou Wi-Fi i WiMaxu, ale vzorky budou snad koncem příštího roku, jenže do prodeje se dostane nejdříve koncem roku 2007.