Osm mýtů o počítačových zdrojích
Kapitoly článků
Mýtus první: efektivita
Prvním aspektem, který je sice většině oboru znalých znám, ale často je nutné jej, kupříkladu s ohledem na stanovenou maximální cenu za komponenty, přehlížet, je efektivita zdroje. Jak známo, ideální efektivita je na hodnotě 100 %, jenže nic není dokonalé, nikdo zatím perpetum mobile nevyrobil, pročež se ke 100% efektivitě snažíme alespoň co nejvíce přiblížit. V případě zdrojů tato efektivita říká, že pokud máte jeden 500W zdroj s 80% efektivitou a druhý 500W zdroj s 90% efektivitou, pak ten první (pokud bychom efektivitu vztáhli na 100% zatížení) má příkon 625 W, zatímco druhý vám stejných 500 W výkonu poskytne při příkonu 556 W. Jinými slovy, zdroj s vyšší efektivitou vám modelově za 24 hodin provozu pod 100% zátěží ušetří 1,66 kWh. PC P&C toto sami demonstrují srovnáním dvou konkrétních zdrojů při zátěži 550 W.
|
Mýtus druhý: vliv teploty
Efektivita je jedna věc, výkon druhá, ale neméně důležitý, avšak silně opomíjený faktor, je chování zdroje z hlediska maximálního výkonu, který poskytuje při dané teplotě. Byť je obecně známým faktem, že elektrická zařízení je vhodné provozovat do jisté maximální teploty, je tomuto aspektu věnována při výběru zdroje minimální, nebo zcela nulová pozornost. Na obranu vás zákazníků nutno říci, že zrovna s tímto údajem se výrobci zdrojů moc nechlubí.
Základním tiše předpokládaným jevem je, že zdroj má nějaký maximální výkon a ten zkrátka poskytuje. Jenže není to zcela pravda, výkon zdroje se mění se vzrůstající teplotou někdy poměrně výrazně, a to bohužel (avšak logicky) směrem dolů. PC P&C k tomu dodávají, že dle jejich měření, pokud je zdroj provozován za teplot o 15 °C a více přesahujících běžné domácí podmínky, pak klesá dostupný výkon u nejmenované kategorie zdrojů o 33 až 50 %. My k tomu dodejme, že slušností výrobce pak má být pokud možno optimální návrh vnitřního rozložení komponent a chladících bloků tak, aby skrze ně co nejlépe proudil vzduch z/do ventilátoru.
Mýtus třetí: odpojitelná kabeláž
Třetí, opět mezi odborníky jasně, ale mezi běžným lidem minimálně známým problémem, je odpojitelná kabeláž. Ne všichni vědí, že čím více je na trase takto přerušených míst, tím více přechodového odporu, ztrát či míst s rizikem vzniku elektrického oblouku/přehřátí existuje. Odpojitelná kabeláž je zkrátka pouhý kontakt a ten ani zdaleka není tak dokonalým silovým vodičem jako napevno připájený nepřerušený kabel. A klíčový může být tento fakt zejména v dnešní době, kdy kupříkladu grafické karty mohou z PCI Express napájecích kabelů ždímat až 75 W.
Firma k tomuto uvádí, že takový „průměrný“ kontakt u odpojitelného (modulárního) kabelu zdroje zanese do vedení zhruba stejný elektrický odpor, jako přibližně 60 cm pevně připojeného kabelu. Nicméně s ohledem na zmiňovanou proudovou zátěž hrozí odpojitelným kabelům s průběhem času „koroze“ spojovacích kontaktů, vyšší tepelné zatížení, které může vyústit v tavení okolních plastů (toto jsem osobně viděl), což vše může u zdroje s odpojitelnou kabeláží, ale ne moc kvalitními kontakty, skončit celkovým selháním.
Na obranu odpojitelných kabelů lze říci, že je s nimi ve skříni větší pořádek a máte větší šanci kabely uspořádat tak, že nepřekážejí průtoku vzduchu. Na druhou stranu je vhodné poohlédnout se po zdroji lepší značky, u které je řekněme alespoň časem prokázáno, že své odpojitelné kabely a kontakty nakupují u kvalitního výrobce a odpor na nich je tak pokud možno minimální. Já sám za sebe snad jen dodám, že, zatímco u „ostatních“ napájecích kabelů si dokáži použití odpojitelného vedení výrobcem zdroje poměrně rozumně logicky zdůvodnit, zcela však nechápu, co některé výrobce vede k tomu, že odpojitelné udělají i napájení základní desky. To je potřeba vždy a proto je nesmysl jej dělat odpojitelné. A na závěr si ještě dodejme, že stejný efekt, jaký jsme si v tomto mýtu popsali, mají principielně i redukce pro 24/20pin ATX napájení atd.
Mýtus čtvrtý: marketing versus realita
Dalším, byť spíše reklamním bodem z mýtů prezentovaných výrobcem, je častá nesrovnalost mezi „marketingovým hype“ a realitou. Tento bod tak berte s rezervou, dá se principielně vztáhnout na veškeré lidské činnosti včetně všech počítačových komponent. Mýtus říká, že zatímco výrobci v propagačních a reklamních materiálech hlásají o svých produktech něco, realita je s tímto často v logickém rozporu.
Prezentován je tento jev na tom, že v materiálech se kupříkladu můžete dočíst, že „… jsme za ta léta získali skvělou reputaci jako výrobce stabilních, spolehlivých zdrojů průmyslové kvality, přičemž poskytujeme nadstandardní záruku tří let…“, zatímco ve skutečných materiálech se po koupi zdroje dočtete, že záruka se nevztahuje na komerční/průmyslové použití, opotřebování pohyblivých částí (tedy zejména ventilátory) atd. Nicméně marketingová mluva bývá v povědomí lidí celkem slušně známá jako jazyk s nejvyšší možnou mírou nadsázky a narcisismu k vlastním produktům, takže rozhodně nelze tvrdit, že by někteří výrobci zdrojů byli větší „mizerové“ než třeba výrobci zahradních čerpadel.