Pokud sledujete dění v „torrentovém světě“, asi vám nebude pojem OiNK úplně neznámý. OiNK (celým jménem Oink's Pink Palace) byl významný torrentový tracker ne úplně otevřený, ale fungující na bázi pozvánek od stávajících uživatelů. 23. října 2007 byl uzavřen v rámci akce „Operation Ark Royal“, na které se podílel Interpol, IFPI, BPI a další organizace, přičemž byl britskou policií zatknut jeho tvůrce a provozovatel Alan Ellis. Zároveň byla provedena v Amsterodamu tamní policií razie ve společnosti NForce, která poskytovala Ellisovi hostingové služby, a byly zabaveny servery, kde pak policie našla v nešifrovaném tvaru e-mailové adresy členů portálu OiNK (Ellis původně OiNK provozoval na domácím serveru, ale kvůli vysokému datovému provozu pak zvolil hosting nizozemské společnosti NForce).

Nejen britská média provařila tuto událost především na základě informací od IFPI, BPI a policie, takže hudební průmysl měl málem „senzaci roku“ a vynikající materiál k prosazování svých zájmů. Později do toho však začaly šťourat redakce „méně závislých“ serverů (Wired, The Guardian, Slyck.com) a vyplulo na povrch, že některé údaje prezentované předními médii (BBC nevyjímaje) nebyly až tak docela pravdivé. Mezi nejprovařenějšími „nepravdami“ figurovaly informace o tom, že OiNK je velice lukrativní byznys, který jeho provozovateli vydělává tisíce liber na dotacích od členů, kteří musejí platit, aby mohli stahovat; že uživatelé musejí dávat všanc nový obsah, aby mohli dostat pozvánku a že celý portál se točil hlavně kolem titulů, které měly být teprve uvedeny na trh. První dvě nepravdy byly přitom v přímém rozporu s podmínkami užití portálu a o třetí bylo zjištěno, že dosud nevydané tituly představovaly jen zlomek toho, co se dalo na portálu vyhledat. Jako zajímavost můžeme zmínit, že mezi členy byl i front-man a hudební producent skupiny Nine Inch Nails.

Mezi 23. a 28. květnem 2008 následovalo zatčení šesti lidí z členské základny OiNKu a výslechy, všichni však byli propuštěni a dva koncem června téhož roku zproštěni viny. Pak ale 12. září došlo k obvinění pěti z těchto šesti lidí včetně provozovatele Alan Ellise. Čtyři z nich byli v prosinci 2008 uznáni vinnými z porušování autorských práv. Ellis byl obžalovaný ze „spiknutí s cílem ošidit hudební průmysl“ („Conspiracy to Defraud the music industry“) a jeho případ byl celkem pětkrát odročen až do 25. září loňského roku.

15. ledna 2010 pak bylo poslední slyšení a tento den soud také vynesl rozsudek. Ještě před tím se snažil žalobce Peter Makepeace udělat z Ellise málem největšího kriminálníka všech dob, když mimo jiné označil Oink's Pink Palace za „Ellisovu dojnou krávu“ a že byl portál navržen tak, aby svému provozovateli generoval zisk, a to velice rychle. „Peníze se neustále valily, jen to cinkalo. On jen seděl a počítal prachy.“ Neopomněl zmínit, že „OiNK se stal ve svém oboru velice dobrou značkou“ a dodal: „OiNK je nepoctivý, protože zdravý rozum říká, že je nepoctivý. Je očividně nepoctivý. A on [Ellis] ví, že je nepoctivý, protože není hloupý. Ví, že je nepoctivé propagovat, podporovat a napomáhat kriminální činnosti … Tento muž jasně a očividně koná nečestně a jasně a očividně ví, že tak činí.“

A tak by se dalo pokračovat ve výčtu špíny, kterou se žalobce Makepeace snažil naházet na Alana Ellise, ke slovu se však dostala i obhajoba v podobě Alexe Steina, který mimo jiné prohlásil, že Ellis byl jako „zajíc mezi světlomety“, jehož možná protistrana viděla jako naivního, ale který rozhodně nepřišel před soud, aby lhal. „V mnoha společnostech by na něj pohlíželi jako na zlepšovatele, tvůrce, Richarda Bransona. Jeho talent by měl být rozvíjen, nikoli ničen nějakou organizací z mediálního průmyslu.“ Na adresu IFPI nešetřil kritikou a mimo jiné prohlásil: „Oni ten portál používali. Jejich vlastní členové jej používali k propagování své vlastní hudby a nyní ho chtějí zničit … Možná se pro ně stal příliš velkým, možná zaujali jiný marketingový postoj, nevím. Rozhodli se však, že tento portál zlikvidují … Všichni, jak tu jsme, jsme manipulováni nějakým druhem marketingové strategie IFPI. Pokud tady někdo jedná nepoctivě, jsou to oni … On [Ellis] spolupracoval. Komunikoval s vlastníky autorských práv. Nikdy mu neřekli, že to, co dělá, by mohlo vést k nějakému trestnímu stíhání.“ Dodal, že Ellisovi nikdy nenařídili, aby server vypnul a nikdy se tak ani nestalo až do doby, kdy jej policie zatkla v jeho domě za přítomnosti médií v roce 2007.

Na pomoc v obhajobě přišla i profesorka Londýnské univerzity Birgitte Andersenok a v podstatě zopakovala to, co bylo řečeno v mnohých dalších případech (kauzu The Pirate Bay nevyjímaje). Řekla, že sdílení hudby na internetu ve skutečnosti hudebnímu průmyslu neubližuje, že to má ve skutečnosti pozitivní vliv. Jako „expert na problematiku práv k duševnímu vlastnictví“ se zmínila o tříleté studii na 2 100 kanadských domácnostech, ze které vyplynulo, že sdíleči podstatně více kupují hudbu online a mají sklony k nakupování více hudebních CD. Porotě řekla, že zde dobře funguje princip „poslechnu si, než koupím“, což přináší hudebníkům více peněz. Dodala, že hudební průmysl se tomu zpočátku velice bránil a posílal lidi před soud, ale pak v rámci „technologického pokroku“ začal přijímat nové obchodní modely. „Hudební průmysl si vede hodně, hodně dobře, vlastně si vede lépe než kdykoli před tím.“. Žalobce Peter Makepeace pochopitelně vyskočil jako čert z krabičky a označil výpověď Birgitte Andersenok za irelevantní a vykřikoval, že jsou to „nesmysly, vytáčky, řečičky a blbosti“.

Porota se nakonec jednohlasně shodla (12:0), že Alan Ellis je nevinen. Proti rozhodnutí soudu se nelze odvolat, je tedy definitivní, my však očekáváme, že to nějakou dohru mít bude. Minimálně je tu příležitost žalovat někoho (IFPI, BPI, ?) o škody způsobené zabavením serverů poskytovatele hostingu NForce (je možné, že byly zabaveny servery poskytující služby i dalším klientům). Otázkou pochopitelně je, zda se Alan Ellis pokusí OiNK reinkarnovat, nebo si raději nechá zajít na další soudní tahanice chuť.