Ve vcelku běžné krabici standardních rozměrů nacházíme nasledující:

• samotný Sansun SN-U3.5LAN
• ethernet kabel
• USB kabel
• napájecí zdroj a kabel
• 8cm CD s manuálem
• šroubováček a šrouby k uchycení disku
• stojánek
• stručný anglický manuál

Na úvod si hned podotkněme poněkud odlišný význam USB 2.0 konektoru na zařízení. Narozdíl od dosud testovaných NAS od firem D-Link, Maxtor a Wester Digital zde neslouží k připojení dalších externích disků či tiskáren, ale naopak k připojení zařízení k PC jakožto externího disku. Zařízení je tak schopno pracovat buď jako NAS, nebo jako externí box pro pevný disk. Logicky pak neobsahuje ani logiku pro tiskový server.

Provoz při USB připojení je indikován pouze zelenou diodou značící zapnuté zařízení, červená pak poblikává při činnosti disku.

Krajní modrá dioda je aktivní při LAN připojení (na fotografii „přebíjí“ obě zbývající, takže vše vyznívá do modra).

Tělo je vyrobeno z hliníku, za což získává výrobce první plus. Čelní stěna je průhledná, takže po osazení disku je tento krásně vidět. Na zadní stěně se nalézají veškeré konektory a zapuštěný reset spínač.

Narozdíl od předchozích NAs nemá toto zapínání realizováno tlačítkem, které by bylo pro vypnutí nutno několik vteřin podržet, zapnutí i vypnutí je realizováno přímo fyzickým kolébkovým přepínačem.

Pevný disk se uchycuje k vnitřní části pomocí čtyř sroubků, které jsou součástí balení.

PCB i osazený pevný disk jsou přišroubovány k tvarovanému plechu malé tloušťky (přesto se však ani námi použitý 320GB disk nijak nepřehříval). Uvnitř není osazen žádný ventilátor, takže veškerý generovaný hluk padá na hlavu osazeného disku. Plech nese kolejničky, které mají v hliníkovém těle svůj protějšek, pročež zasunutí konstrukce dovnitř je triviální záležitost. Nikde nejsou ani žádné přelepky varující o ztrátě záruky po jejich odstranění, zkrátka redaktorova radost :-).

Pokud se podíváme blíže na desku plošných spojů, čeká nás oproti D-Linku malý šok. Součástek je minimum a první dojem naznačuje, že se jedná o velice úsporné řešení. Na PCB tedy nacházíme:

• R2882-G: integrovaný „network processor“ z produkce společnosti RDC. Obsahuje speciální firemní RISC jádro, dva nezávislé řadiče DMA a řadič přerušení (8 maskovatelných kanálů), dva UART porty s 16B FIFO a programovatelnou rychlostí přenosu (50 až 460,8 baudů), řadič SDRAM/flash/SRAM pamětí, dva 10/100 MAC porty a automatickou detekcí typu kabelu (křížený/nekřížený), 48 programovatelných I/O portů a rozhraní pro pět 33MHz PCI a dvě Cardbus sběrnice. CPU běží na 100 MHz (5× méně než D-Link, byť srovnávat RISC a ARM architekturu je lehce mimo mísu), nechybí 8kB vyrovnávací paměť.
• Samsung K4S161622D-TC80: 16MB SDRAM paměť s frekvencí 125 MHz (opět 4× méně než D-Link, který navíc používá DDR)
• GL811E: USB 2.0 to ATA/ATAPI bridge controller. Podporuje ATA/ATAPI-6 alias ATA100 (takže podporuje i 48bitové LBA), je plně kompatibilní se specifikacemi USB Mass Storage 1.0.
• IP101A: Single Port 10/100 Fast Ethernet Transceiver. Ethernet řadič taktéž podporující Auto MDI/MDIX (alias detekci typu kabelu).
• LVC245A: celkem tři čipy z dílen firmy Philips představují tzv. Octal Bus Transceiver, tedy obvody zajišťující propojení komunikačních sběrnic mezi jednotlivými čipy v zařízení.
• SST39VF040: 4Mbit (1MB) MPF (Multi-Purpose Flash) paměť pro uložení firmware. Pochází z dílen společnosti SST, využívá její vlastní CMOS SuperFlash technologii. Jako obvykle výrobce garantuje 100 000 přepisů, ale tolikrát firmware jistě flashovat nebudete :-). Doba mazání je pro tuto velikost kolem 8 vteřin.