„Není všechno zlato, co se třpytí,“ chtělo by se říci po zajímavém zjištění ohledně „DRM-free“ skladeb od EMI, které distribuuje skrze hudební on-line portál iTunes firma Apple. Ty nejenže jsou dražší než tytéž skladby s DRM (což se zdá být z technického úhlu pohledu takové … mno, raději to nekomentujme), ale ještě ke všemu obsahují identifikaci kupujícího, jak bylo nedávno zjištěno nezávisle na sobě několika zpravodajskými weby (jmenovitě Ars Technica a TUAW). V m4a souboru staženého z iTunes je v čitelné formě zaneseno minimálně ID uživatele (konto, se kterým na iTunes nakupuje) a e-mailová adresa. Další zjištění odhalilo, že tam bude informací zaneseno poněkud více, jen ještě nebylo rozluštěno, oč vlastně jde. Analýza dvou stejných skladeb, kdy každá byla zakoupena někým jiným, však potvrdila, že ve zvuku se žádný „vodoznak“ nevyskytuje, zvuková data jsou po převedení do PCM formy nachlup stejná.

Na jednu stranu se to jeví jako ne příliš čisté praktiky, nicméně znepokojení uživatelů by rozhodně nemělo být na místě. Distribuce skladeb bez DRM totiž rozhodně neznamená, že byste měli hned svá takto získaná alba kolegiálně nabídnout na P2P sítích ostatním. Je pravděpodobné, že jde o jakýsi pokus o protipirátské opatření, které má za úkol zjistit, odkud uniklé skladby pocházejí (dlužno dodat, že taková identifikace se v případě iTunes vyskytuje i ve skladbách DRM chráněných). A pokud jde o obavy z nedostatečné ochrany soukromých dat, pak i ty jsou mimo hru, neboť zákazník nemá právo tyto skladby vůbec šířit (sdílet s jinými uživateli), což, když nebude činit, nezavdává k nejmenším obavám. Problém však nastane až tehdy, když se vám někdo nabourá do počítače, vaše skladby rozšíří a pak půjdou orgány činné v trestním řízení po vás.