Že to v USA s řešením distribuce hudby po Internetu myslí vážně, svědčí i slyšení před právním výborem Senátu USA, které se konalo 11. července. A kdože se tam byl vyzpovídat? Samí
zajímaví lidé: Lars Ulrich (Metallica), Hank Barry (šéf Napsteru), Roger McGuinn (Byrds), Michal Robertson (sef MP3.com), Fred Ehrlich (prezident Sony New Technology), Gene Hoffman Jr.
(šéf Emusic.com), Gene Kan (vývojář Gnutelly) a Jim Griffin (šéf Cherry Lane Digital). Musíte uznat, že společnost byla opravdu vybraná. K dispozici je dokonce
video záznam (trvá celkem přes tři hodiny!), ale i
tištěná verze. Nemá význam celé slyšení rozebírat, tak jen stručně :-)

Lars Ulrych byl v podstatě zcela mimo a nic nového neobjevil, když stále omílal to samé. Jako by byl nastrčený přímo RIAA (asi nejspíše byl). Ostatně jejich žaloba na
Napster je známá každému.

To Roger McGuinn z Byrds (mladší si už asi nepamatují) potvrdil tvrzení mnoha dalších hudebníků, že jsou kameníky nekompromisně obíráni o své příjmy a z mnohých alb nedostal vůbec žádnou odměnu. Příjem si musel zajišťovat koncerty a v poslední době si pochvaluje spolupráci s MP3.com, která mu dává 50% z prodaných CD s jeho hudbou (o tom jsme již také psali v úvaze Bude MP3 znamenat konec hudby? a jeho slova potvrzují vizi, kterou jsem v článku nastínil).

Hank Barry z Napsteru pojal vystoupeni velkoryse a shrnul celý vývoj šíření hudby na Internetu až do vzniku formátu MP3. Dále pak podal vysvětlení jak Napster (i Gnutella) fungují. Řeč pak namířil na otázky copyrightu a jeho pojetí, které v soudní při hájí proti RIAA. Byla to vlastně slova jejich právníka Davida Boiese ("opírování nahrávek není nelegální, když neslouží komerčním účelům", "pokud používáte copyright pro vytvoření antisouteživého prostředí, ztrácíte na něj (copyright) nárok.") Tvrdí, že šíření hudby přes Napster naopak kameníkům pomáhá a zvyšuje jejich tržby.

Všechny strčil do kapsy mladík Gene Kan (Gnutella), který jediný přišel s něčím podnětným. Mimo jiné ocenil, že distribuce po Internetu chrání životní prostředí, žádná auto pro rozvoz, žádná výroba CD, atd. No to byl trošku menší úlet. Ale pojďme k tom, co nastínil. Přichází s vizí, kdy by se z pirátů udělali legální distributoři. Prostě kozel zahradníkem. A jak by to mělo fungovat? Uživatelé Gnutelly (Napsteru, či jiných), by nabídli skladby za úplatu. Kdyby ji někdo koupil, dostali by polovinu. Druhá by pak spadla na konto, kde by se o ní podělili autoři. Na adresu kameniku uvedl, že jestli se rychle nezpamatují a nepřestanou vymýšlet všelijaká udělátka na šifrování či další pitominky, zůstane po nich jen smrad a zápach a za pár let po nich nikdo ani nevzdychne. Velice trefně uvádí, že jakékoliv zabezpečení se dá rozlousknout, vše je jen otázka času, což praxe jednoznačně potvrzuje. Navíc k hudbě se, dály zvyšující se propustnosti celosvětové sítě, velmi brzy připojí i filmy.

Michael Robertson z MP3.com se zabýval otázkou práva a copyrightu, který se v USA dostal do stádia byrokratické války, která ovšem nikam nevede. Poukázal na úspěšnou žalobu RIAA na jejich My.MP3.com, který nutí uživatele za skladby platit více jak jednou a požádal Senát na uspořádání, vyjasnění a hlavně vyčištění zmatků v copyrightovém zákoně.

Pan Gene Hoffman Jr. z Emusic se ukázal, jako vyšitý z předsednictva ÚV KSČ (blahé paměti). Jeho řešením je vyhledání uživatelů, kteří zákon šířením skladeb přes Gnutellu, Napster či jiné služby, a jejich potrestání. Napadá mě ještě, že měl dodat "a exemplární oběšení na najbližším stromě". No, tudy asi cesta opravdu nepovede.

Od zástupce Sony Music, pana Freda Ehrlicha se snad ani žádná moudra nečekala. Rétorika kameníků je stále stejná a nestojí za opakování. Možná, že by i třeba s některým vystoupením souhlasil, ale z principu své pozice musel říkat, to co říkal.

Jim Griffin (Cherry Lane Digital) se do celého problému položil víceméně filozoficky. Uvedl, že v obecném světě se věci nadbytečné a zbytečné víceméně časem odstraní sami, což na Internetu neplatí. Ten je (a bude) nevyčerpatelnou studnicí záznamů opravdu všeho možného (třeba z oslavy osmdesátin vaší babičky, nebo nahrávku vašeho předčítání Ferdy Mravence dítku před spaním). Pokládá si ale otázku, zda takové informace bude třeba nějak filtrovat a dokládá to příkladem, kdy by děti méně movitých rodičů měly být o spoustu takových informací ochuzeni (v případě plateb za ně). A nabízí analogii s veřejnou knihovnou, tedy jakýmsi paušálním poplatkem v přístupu ke všemu. Mě napadá, když je možné přidávat poplatek kameníkům do ceny kazety, nebo čistého Audio CD, proč by něco podobného nemohlo být i v ceně připojení k Internetu. Och pardon, ono je to ale někde zadara i s telefonem. No to by se to holt muselo znovu zpoplatnit. Každopádně tento názor za zamyšlení určitě stojí.

Celému slyšení předsedal senátor Orrin G. Hatch. Jeho závěrečná řeč jistě vyrazila dech nejednohu kameníkovi. Senátor, namísto aby přizvukoval velkým hudebním vydavatelstvím, dle vzoru, čím bohatší, tím mocnější, pohrozil vydavatelským firmám, že bude-li jejich pohled na šíření hudby na Interentu stejný jako dosud a budou-li bránit jejímu internetovému rozvoji, bude se muset Senát jejich počínáním zabývat a to v souvislosti s antitrustovým zákonem. Slyšení nebylo ovšem plné nudných proslovů, pak senátor má jistě také smysl pro humor. Běhe, slyšení přizval i předsedkyni RIAA, paní Hilary Rosen (to je ta, co podává jednu žalobu za druhou). Nechal si od ní podat vysvětlení k praktickému problému.

Otázka: "Mohu si zkopírovat skladby ze svého koupeného CD na kazetu do auta?". Odpověď: "Ano".

Otázka: "Mohu tento pásek půjčit do auta své ženě?". Odpověď: "Nikoliv".

Otázka: "Mohu si na CD nahrát různé skladby?". Odpověď: "Ne".

Otázka: "Mohu si nahrávky uložit na síť, abych nemusel vybírat z mého velkého množství nosičů?". Odpověď: "Ne".

Poslední tři otázky, respektive jejich výklad, označila Hilary jako neslučitelné s "fair use". Nato senátor reagoval slovy, že se Senát musí poudívat na toto tzv. "fair use", které se při uplatňování copyrightových práv používá. Přeložit by se to dalo jako čestné, nebo snad slušné, spravedlivé nebo snad bezúhonné použití díla. A že bude nutné podat výklad k tomuto pojmu. A to už vyskočil zástupce Sony, že výkladu netřeba, načež byl zpražen senátorem, že je třeba přistoupit k rozumným způsobům licencování a především bezplatnému "fair use". Pikantní třešničkou na dortě je závěr slyšení, kdy senátor vyjádřil přání také něco na Napster umístit. Má totiž na svém kontě sedm CD s křesťanskými songy. Při slyšení také někteří přísedící senátoři stahovali z Gnutelly a Napsteru skladby a poslouchali je na svých noteboocích.

Jak to celé uzavřít? Názory kameníků a jejich pochlebovačů jsou a asi zůstanou stejné a nezmění je ani pár (spíš stádo) volů. Nezbývá tedy nic jiného, než jim popřát co nejkratší přesmrtelnou agonii. Naopak mladík z Gnutelly předvedl, že vize, a myslím, že opravdu stojící za realizaci, jak rozmotat copyrightové klubko existují. Aby byla informace zajímavější, můžete se podívat na fotografie jednotlivých zúčastněných.