Když se na web podíváte, zjistíte, že se tam o lékařích vyskytují v podstatě tyto údaje: jméno, příjmení, titul, kategorie (zaměření lékaře) a adresa provozovny. V profilu lékaře je pak graficky znázorněné hodnocení a pod ním příspěvky lidí, kteří s ním mají zkušenosti (předpokládá se, že příspěvky a hodnocení dělají lidé, kteří mají s konkrétním lékařem zkušenosti, přestože nelze technicky zajistit, aby tomu tak skutečně bylo). Zkrátka je to „veřejná drbna o doktorech“, kde si každý může říct, co chce.

ÚOOÚ se ve svém rozhodnutí odvolává na 101/2000 Sb. (Zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů), konkrétně § 5 odst. 2, který říká:

(2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat,

a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce,¹²⁾

b) jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro jednání o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů,

c) pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů. V tomto případě je třeba bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a údaje zlikvidovat,

d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním předpisem.¹³⁾ Tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů,

e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života,

f) pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení, nebo,

g) jedná-li se o zpracování výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona.

12) Například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby).

13) Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.

Tato pasáž zákona znamená fakticky cenzuru internetu (a je jistě chyba a především škoda, že si toho nikdo nevšiml dříve). Ve své podstatě zakazuje se o komkoliv konkrétním bavit na internetu veřejně (a vlastně i neveřejně, to zákon nerozlišuje) bez jeho souhlasu s tím, že odpovědný je provozovatel služby. To je další zajímavá věc, podle vyjádření ÚOOÚ je v tomto případě provozovatelem služby poskytovatel webhostingu, my bychom naopak čekali, že bude někdo chtít odpovědnost po provozovateli webu, na němž se „závadný obsah“ vyskytuje. Obojí každopádně činí poskytovatele služby odpovědného za způsob využívání služby zákazníky, což je z principu špatně.

Když se na to podíváme z širšího hlediska, jde vlastně stále o totéž: někomu se nelíbí, že někde něco na internetu je a požaduje, aby to bylo odstraněno, ať už je to zábavní průmysl, který někomu nedovolil umístit na internet dílo, pro něž vlastní příslušná práva, nebo kritizovaný doktor, kterému se nelíbí, že ho někdo kritizuje, a tak našel způsob, jak kritiky umlčet – skrze zákon na ochranu osobních údajů. I když je všechno podle litery zákona, zrovna v tomto případě se domníváme, že by měl nad ochranou osobních údajů převážit určitý veřejný zájem. Zároveň se musíme znovu zeptat, zda je silnější právo na svobodu slova, nebo právo na ochranu osobních údajů. Podle ÚOOÚ zatím vítězí právo na ochranu osobních údajů.

Poznámka autora: Jedno staré dobré přísloví říká, že absurditu většiny nařízení nejlépe prokážeme jejich striktním dodržováním a vymáháním. A tak, až se o vás někdo bude na internetu bavit, vyrukujte na ÚOOÚ s podobným požadavkem: odstranění diskuze o vaší osobě s odkazem na to, že jste nedali souhlas, aby se na daném webu vyskytovaly vaše osobní údaje. Zajímavé to může být zejména v situaci, kdy se o vás budou lidé bavit na Facebooku ;-).

Mimochodem při procházení webu ÚOOÚ jsme našli zajímavý dokument z listopadu loňského roku, ve kterém se píše: Podle ustanovení § 4 písm. e) zákona číslo 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nejsou zveřejněné údaje v televizní reportáži zpracováním osobních údajů, které je v působnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů. To nám přijde s ohledem na případ webu znamylekar.cz poměrně zvláštní, pojďme se podívat, jak vypadá ono dotčené písmeno:

e) zpracováním osobních údajů [se rozumí] jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace

Jeden by řekl, že mezi užitím osobního údaje v televizní reportáži a na webu není s ohledem na podtržené výrazy žádný významný rozdíl. Televize, pokud o vás hovoří, vaše osobní údaje šíří, zveřejňuje, zpřístupňuje. A totéž dělá web znamylekar.cz o lékařích, plus umožňuje uživatelům o daném subjektu vést diskuzi (je pravda, že to televize neumožňuje). Faktem je, že na rozhlasové a televizní vysílání se vztahují trochu jiná pravidla, např. dotčená osoba má právo na uveřejnění odpovědi či dodatečného sdělení. To by nám přišlo adekvátní i v případě internetového portálu. Jenže ono je asi jednodušší internet cenzurovat shůry než řešit, kdo měl pravdu.

Mimochodem o kauze informoval dnes ráno už i server Lupa.cz, který odkázal na velmi zajímavý článek na webu tn.nova.cz z roku 2009. Podle něj ve stejném sporu rozhodl tentýž úřad v říjnu 2009 úplně opačně. Klíčová je pak věta: Například Úřad na ochranu osobních údajů doktorům odpověděl, že informace autor použil legálně. Že by se něco mezitím změnilo?

Třetí strana přinese další pohled na věc z hlediska Listiny základních práv a svobod.