Vědci z Pennsylvánské, Drexelské a Hardwardovy univerzity demonstrovali použití vody jakožto vysokokapacitního úložiště dat. Jejich metoda spočívá ve speciálním systému stabilizace a kontroly feroelektrických vlastností v nanostruktuře materiálu uchovávajícího data pomocí narušování povrchu částečkami vody. Poněkud zvláštní, vlhkost typicky nebývá vhodným doplňkem elektrických zařízení. Feroelektrické materiály jsou důležité právě díky tomu, že obsahují lokální dipóly (dvojice elektrických nábojů opačné polarity), které při patřičném ovlivnění nesou bitovou informaci. Dle vědců je úžasné vidět „kus nanovodiče“ s několika atomy chovající se jako přepínatelný dipólový paměťový prvek. Nedávno demonstrovali právě stabilizační efekt vody na nanovodiči o šířce 3 nm.

Ačkoli je před výzkumníky ještě dlouhá cesta mimo jiné v návrhu struktury uložených dat, již nyní jejich práce nasvědčuje, že bude možné dosáhnout hustot v řádech 100 000 Tbit/cm² (pevné disky se pohybují v desítkách Gbit/cm²). Taková hustota dat by umožnila „mrňavému“ iPod nano nést MP3 skladby na 300 tisíc let poslechu či filmy v DVD kvalitě na 10 tisíc let. Tak jim držme palce.