Pěkné vzpomínání...nastoupila jsem k sálovému počítači v roce 1978, měli jsme ICL (bohužel už nevím přesněji typ) a ODRA (polská kopie ICL včetně operačního systému, akorát mnohem poruchovější). OS se jmenoval GEORGE III. Tehdy se Škodovka (v Plzni) chlubila, že má jeden provoz řízený kompletně výpočetní technikou, od plánu po expedici. No a na tuhle věc se načítalo něco mezi 25-34 krabicemi děrných štítků, pokaždé trochu jiný počet. Jednou se mi podařilo krabice prohodit...to byly výsledky, že jim lezly oči z důlků. Úloha jela pokaždé tak 36 hodin.. :) Harddisky vážily 10 kilo a vešlo se na ně 20 MB dat. Občas se bavím tím, že přepočítávám dnešní hodnoty na tehdejší (kolik by vážily tehdejší disky, aby se na ně vešlo 120 GB z HD mého PC?) - to už nejsou kupecké počty :D Na ICL jsme měli páskové stojany sedmistopé a osmistopé. Technici jezdili do Anglie na školení, to bylo zahrnuto v ceně při pořízení počítače. Jednou se jich tam mladší zaměstnanci ICL ptali na typ našich magnetopáskových stojanů. Když jim to naši řekli, oni užasli, protože ICL prý je měla jen jako nefunkční modely v podnikovém muzeu. Na ICL nebylo dovoleno počítat citlivější úlohy (jako například tu výše uvedenou), protože počítač měl tzv. černou skříňku, kterou nesměl za žádných okolností nikdo, ani technici, otevřít. Porušení této podmínky znamenalo ukončení spolupráce (dodávky ND apod.) s ICL. Škodovka z toho vyvozovala, že černá skříňka může obsahovat nějaké špionážní zařízení, které by mohlo předávat informace. Celé prostory s počítači měly pochopitelně klimatizaci, protože při teplotách nad 25° se již nedalo spolehnout na výsledky. Klimatizace byla navíc špatně spočítaná, takže pokud venku v létě dostoupily teploty 30 a vice stupňů, klimatizace nestačila chladit a museli jsme vypínat. Na to jsme se vždycky dost těšili.
Paměť měla ODRA tuším 128 kB. Jedna úloha zabírala při zpracování 115 kB, takže kvůli tomu jsme vždycky museli měnit systémová nastavení podle poměrně složitého návodu a po ukončení úlohy zase zpátky.
Někdy v letech 1982-1983 u naší výpočetky přistavěli barák a asi rok se Škodovka dohadovala s ministerstvem, jaký počítač se do něj koupí. Samozřejmě vyhrálo ministerstvo a koupili EC 1055, výroba DDR. To mělo naprosto šílený OS, který postrádal jakoukoliv logiku, navíc k tomu koupili disky bulharské výroby (40 MB/12 kg), strašně poruchové. Sál by strašně veliký, poloprázdný i přesto, že v něm bylo pěkných pár tun železa. Disky jsme vozili ze skladu na vozíkách, protože byly šikovně uskladněny snad v 50-metrové vzdálenosti od stojanů.
Odcházela jsem ze Škodovky v roce 1984, ale pokud jsem slyšela, tak ten EC 1055 zůstal do doby, než výpočetku zrušili (konec 1999, protože počítače nebyly schopné zvládnout Y2K), ve zkušebním provozu. Tahle sranda stála tehdy 50 miliónů (a to tehdy plat byl cca 1300 Kčs).

Obrázky na stranách
http://www.aci.com.pl/mwichary/computerhistory/articles/odra
http://www.aci.com.pl/mwichary/computerhistory/ads/polish/robotron/pics/...

Jo, je to hezké vzpomínání... Mně se kdysi ( 1978 ) jako studentíkovi povedlo v nějakém programu ve Fortranu zacyklit příkazy. A když jsem si třetí den  po odevzdání děrných štítků ( dřív to stroj asi nebyl schopen spočítat ) šel pro výsledky výpočtu, obdržel jsem  dobré 2 kg ( !! ) papíru z tiskárny, na kterém nebylo nic jiného, než 00000000, úhledně srovnáno pod sebou.

Ještě v roce 1966 na ministerstvu chemického průmyslu ve Štěpánské jsme pracovali na sálovém elektronkovém počítači URAL (CCCP), který měl jediné vstupní médium exponovaný dírkovaný kinofilm slepený do "nekonečné smyčky". Operační paměť tohoto monstra byla 8192 slov na magnetickém bubnu, točícím se 100 Hz. To byl i takt vykonávání instrukcí. Protože to počítalo/nepočítalo, tak se v programu ve strojovém kódu, části výsledků počítaly dvakrát za sebou a porovnávaly se jestli jsou stejné, pokud ne, šlo se zpět a výpočet se opakoval. Výstup pak byla jen numerická tiskárnička asi jako u pokladny v obchodě. Edit kódu byl možný jen ručním dírkováním, nebo zalepováním obdélníkových dírek. Adresování bylo absolutní, čili, žádný překladač, žádné knihovny, atd ... Do počítačů "druhé" (tranzistorové) a "třetí" (na integrovaných obvodech) generace bylo tady ještě daleko. Nicméně, zatím můj nejlepší počítač byl DEC VAX 11/780 (a následující z této rodiny) s operačním systémem VMS, geniálně navržený jak po stránce HW, tak OS.

Může se mi Matin ozvat, taky jsem pracoval v 80 letech v PRŘVT MZVŽ ČSR. Díky.

No jo, to ked do VSZ Kosice prisiel legendarny IBM 370 (uz 1 MB RAM :-) ), tak tam spravili komousi veducim vypoctaku mladeho vola, ale clena strany a Ludovych miliciii( pre mladnakov, to bola ozbrojena zlozka KSC). Nemal ani sajnu o pocitacoch. Tam bolo davkove spracovanie dat, podla tavieb. Takze ked raz sef vosiel do saly a videl ze prave neprebieha vypoctova cinnosti, rozkrical sa : Taky drahy  stroj sme vam za devizy kupili a nechate ho zahalat ?! To je sabotaz socializma !!
Tak nezbyvalo nez sadnut a napisat v assembleri kratky program, ktory krutil s diskami, posuval pasky, blikal na main paneli a pustat ho v prestavkach. Milicionar bol spokojny :-)))postamble();

Makam v asembleru a 10KB hexa vypis je pohoda, mam tu 128KB a par tisic radku zdrojaku....
Chce to dobrou dokumentaci...

Hm, bolo to skvele, SMEP 3/20, 4/20 a na VSE EC 1035... cobol, fortran, algol, ...

Ach jo, to bola krasna doba, ja som presiel od MINSKu 32 cez ICL 4/50 a EC 1045 az PC-ckam

Ja som zazil EC 1021 a potom SMEPky, to uz celkom slo... tiez mam na pamiatku 64k feritovku...

Wow.skoda ze som nic take nezazil.Dostal som sa uz len k fragmentom,mam doma par feritovych pameti(uff doska rozmeru cca 25x25cm vazi hodne cez kilo-kapacita 64Kb!!!)Z kamaratmi tomu hovorime TEKNOLOGY ;-)
Nedavno sme boli s kamaratom rozoberat v kosiciach asi posledne take vypoctove stredisko.Zasmiali sme sa tam pri jednej skrini vysokej asi 2.5m bolo na nej napisane PROCESSOR,napajanie 3x380V istene 25A isticom!
A ktomu bola skrina z INTERFACEom k tlaciarni.Vela zaujimavych veci sme stamat odniesli.Ja by som stoho sparvil muzeum a keby to bolo este aj funkcne...teraz tam predavaju spodne pradlo a pachnuce hot-dogy.Bola toho skoda.Vecer sme boli zapit smutok,bola toho skoda,znicit to.

Si pamatuju jak jsem byl jako studentik koncem 80 let na brigádě - u počítače ADT se měnila paměť byl jsem pověřen vzít vozík a pro paměť dojet - byly to dvě desky 50x50 - docela maso. :-))

to HEC,mam podobny vzpominky,nejvetsi prusvih by,kdyz nekdo zakopl s krabici dernejch stitku a rozsypal je...Hexa vypis souboru jsem diktoval po telefonu :)) nebo se prenasel superrychlym modemem 300bps.
Nekde mam skovanej Fortran na derny pasce :).JK