Myšlenka je to velice jednoduchá a svým způsobem nikterak revoluční. Celý systém nese označení Infosound a jde o to, že by mohly televizní a rádiové stanice míchat se standardním zvukem kdesi na frekvenci kolem 18 kHz signál (Sound ID), který by člověk ve zvuku typicky nerozlišil, ale třeba mobilní telefon ano. V takovém signálu by si pak přístroj našel třeba dodatečná data o vysílaném pořadu, skladbě nebo čemkoli, ta by pak mohl pomocí Infosound browseru (prohlížeče) dále zpracovat.

Faktem je, že se nebavíme o nějakých závratných rychlostech, ale spíše o desítkách bitů za sekundu (ne, žádná předpona „kilo“ nebo něco podobného zde nechybí, opravdu hovoříme o rychlostech pod 100 bitů za sekundu, nebo chcete-li v řádu 10 bajtů za sekundu). Takovým způsobem se dá rozumně vyslat jen nějaký jednoduchý kód (i kdyby mělo jeho posíláni trvat několik sekund), něco jako internetový odkaz (nemusí to být nutně tradiční URL). V mobilu byste si pak mohli na základě takového kódu přes internet zjistit (typicky na stránce smluvního partnera vysílací stanice), co to za skladbu právě vysílají, stránka by vás třeba mohla navést do obchodu, kde můžete koupit celé album a podobně, možností využití je nepočítaně. Není třeba jistě zdůrazňovat, že přenos dat skrze Infosound bude mít omezené hranice (10 metrů by mělo stačit každému ;-), že nebude potřeba nijak měnit zvukové vybavení (pro „průměrná šumítka“ většinou vysoké tóny nepředstavují takový problém) a především že se dá příjem takové technologie zabudovat již dnes do prakticky libovolného přístroje schopného přijímat zvuk (což mobil s mikrofonem obvykle je a zpracování 10 bitů za sekundu jistě nebude nijak náročné).

Neděláme si iluze, že by to nefungovalo, nepotřebujeme ani od Yamahy důkaz v podobě předvedení takové technologie (stalo se už v říjnu na Ceatec). Jediný problém, který tu máme, je onen zvuk šířící se vzduchem narážející na horní hranici schopností lidského sluchu. Yamaha si nejspíše vybrala 18kHz hranici jako optimální poměr mezi tím, co už většina neslyší (stačilo nějaký čas „optimalizovat“ kravál kolem nás, abychom se chtě-nechtě „přizpůsobili“ – rozumějte „selektivně ohluchli“) a co se ještě dá současnými technologiemi přenést tak, aby to zaznamenaly i mobily s ne zrovna „Hi-Fi“ mikrofony. Nicméně existují lidé, co vám sice hned neřeknou, že se vzduchem šíří zvuky v pásmu kolem 18 kHz, zato bezpečně vědí, že jim náhle z něčeho není až tak úplně dobře. Budiž, na sousedovo blikající 3D TV se dívat nemusíte, pokud vám to nedělá dobře, ale zvuku z téže TV tak snadno neuniknete, zejména pokud nemáte pod kontrolou nastavení její hlasitosti. Co potom některá zvířata, která mají rozsah podstatně větší? ;-)