Po prvních zkušenostech s čipsetem nForce4 na desce Asus jsem měla v plánu pět jen samou chválu. Čipset je opravdu povedený, jak v porovnání se svým předchůdcem nForce2, tak třeba s čipsety VIA pro AMD (Pozn. Martin: To Helena nenapsala moc šikovně, chtěla jen říct, že se jí jeví jako vybavený více vychytávkami, rozhodně nechtěla hodnotit třeba výkon atp.). Tato recenze je zaměřena hlavně na SLI, takže u motherboardu nebudu zacházet do podrobností. Pro zájemce je tu pár výsledků ze SiSoft Sandra 2005.

U testů s Athlonem 64 3500+ si všimněte vyšší rychlosti pamětí. To není závislostí na procesoru :-), ale tím, že je zapnuto dynamické přetaktování, které taktuje sběrnici o 5 % (to samé platí i pro všechny ostatní testy s tímto procesorem).

Deluxe verze má rozšířené vybavení. Z těch zajímavějších věcí například Silicon Image RAID (SATA) a gigabitová síťovka Marvell (druhá síťovka je součástí čipsetu). Podrobnosti z webu ASUS pro model DeLuxe a neDeLuxe.

Důvod, proč moje nadšení lehce ochladlo, byly problémy, které následovaly po zapojení procesoru Athlon 64 FX-55. Po jednodenním trápení s hledáním příčiny, proč počítač zatuhne po spuštění libovolné aplikace, jsem objevila zákeřné „vylepšení“ výkonu, které spočívá v tom, že se pouze při zátěži procesoru automaticky přetaktuje sběrnice.

Když vidím v taktování nějaký přínos, jsem pro. Nicméně pokud někdo taktuje, měl by si být vědom toho, co dělá, a brát v úvahu, že to nemusí fungovat.

Největší výtka tedy patří tomu, že je tato funkce defaultně zapnuta po resetu všech nastavení BIOSu. Její nastavení se skrývá pod mnoho neříkajícím nastavením „Overclocking profile“, který je nastaven na „auto“, taktování se nezbavíte, ani pokud nastavení změníte na „standard“, pouze v „manual“ módu se to dá zakázat. V případě, že procesor taktování nezvládá, je to jako chyba stěží odhalitelné, protože v BIOSu to nezjistíte, ani monitor frekvence to nezjistí, pokud se zároveň nepustí nějaká zátěž na procesor. Stejné nastavení je jak v původním BIOSu, který na desce byl, tak ve verzi 1007, která byla poslední oficiální v době, kdy jsem desku testovala. Vzhledem k tomu, že BIOS nemá nic jako „fail safe“, mohli by si autoři BIOSu dát pozor na to, co do defaultního nastavení zařadí (obzvlášť když jde o jednu z jejich nejlepších desek, je ale dost pravděpodobné, že takto to nezůstane, ...).

Nicméně s testovacím procesorem Athlon 64 3500+ problémy nebyly, a tak i všechny testy byly provedeny při zapnutí této „feature“.

Měla jsem možnost sledovat, jaké efekty má „dynamické“ přetaktování na systém. I když procesor zvládá taktování, je vystaven velkým teplotním změnám (při zátěži stoupne teplota, tím že dojde ještě k vytaktování, se teplotní skok zvyšuje). To je podle mého názoru horší, než když je procesor vytaktován stabilně. Pokud to ovšem procesor nezvládá, mohlo by dojít i k jeho poškození (obzvlášť když člověk zkouší pořád dokola, kde by mohl být problém...).

Zde je v okně CPU-Z vidět, jak se zvedá frekvence při testu, a nad tím v okně Sisoft Sandra, jak přetaktované FX dělá chyby a dosahuje sotva výkonu PII :-).

Shrnutí

Deska postavená na výborném čipsetu. Přednastavení BIOSu je podle mého pro obyčejného uživatele dost nepřehledné a může v jeho nižších úrovních zabloudit. Stejně jako zdokumentování toho, co jednotlivá nastavení znamenají. Doporučuji věnovat zvýšenou pozornost všem nastavením a poupdatovat BIOS (na nejnovější, ale raději ne betaverzi). S procesorem FX a dynamickým přetaktování byly problémy, ale možnost přetaktování je vždy různá BIOS od BIOSu a také AMD mezitím poněkud vylepšila technologii výroby.

Procesor Athlon 64 FX-55 vypadá na pohled úplně stejně jako 3500+, člověk by do něj neřekl, že stojí 24 000 bez DPH :-).