Unie posluchačů je reakcí na stupidní organizaci zastupující zvukaře (OAZA), o které jsme nedávno psali, a za svůj cíl si dala i stejně stupidní náplň. Myšlenka byla velmi prostá, když zvukař, který pouze přidává hlasitost, filtruje výstupy a přidává nějaké ty efekty, může být prohlášen za „autora“ a dokonce mu díky OAZA kyne i nějaký ten příjem, proč by se stejně hrdě ke svým autorským právům nemohli hlásit posluchači koncertů. Však svou přítomností a především tleskáním aktivně přispívají ke konečné podobě hudebního díla. Mají dokonce už i vypracovaný ceník.

O náplni své práce uvádí: „Naším cílem je zajistit posluchačům stejná práva, jaká mají hudebníci, interpreti a jako poslední i mistři zvuku. Pouze díky jejich potlesku, pískotu, či dokonce jásotu mají koncerty a jiné kulturní akce tu správnou atmosféru. Tím se stávají nezbytnou součástí uměleckého výkonu a vzniká jim tak nárok na autorskou odměnu.“

Je to sice „sranda“ projekt, ale mohl by konečně poukázat na absurdnost podobných, zákonem zcela krytých organizací (vy víte kterých).