Sešlo se to tak divně, že zrovna v době CeBITu se dvě třetiny dnes již prakticky stálého redakčního štábu odebraly za velkou louži, jedna polovina těch dvou třetin za větší než druhá. Naše výlety mají jasné poslání: přivézt nějaké informace, nejlépe vlastní fotografie a videa o chystaných produktech, v případě no-Xe i produkt samotný (kromě toho, že by si měl popovídat s lidmi, kteří jsou v podstatě jeho rodiči). V mém případě jde o produkty společnosti Intel, v no-Xově Nvidia. Předpokládám, že až se no-X vzpamatuje z dlouhé cesty a časového posunu, podá též vlastní zprávu, ale nečekám, že to bude brzy, protože u něj byla cesta přeci jen o poznání náročnější.

Náš výlet začal společně cestou do Vídně v době, kdy drtivá většina slušných lidí ještě zařezává – ve ¾ na čtyři ráno. Cestou jsme potkali svítání částečně maskované hrozivě vyhlížejícím mrakem, který naštěstí žádnou neplatnou operaci neprovedl.

Vlevo svítání, vpravo denial of svítání

Oba jsme z druhého hlavního města piva, takže jsem se rozhodl hodit no-Xe do Vídně na letiště, odkud přeletěl do Frankfurtu, kde na něj čekalo letadlo, které před sebou mělo dlouhou skoro půldenní cestu do San Franciska. Tuhle jedinou část (která se bude v podstatě konat celkem dvakrát) mu jako jedinou nezávidím.

Já se poté, co jsem jej přenechal spárům vídeňské letištní mašinérie, vydal na jiné letiště – na letiště, které nejspíše brzy ponese jméno jednoho s aviatikou naprosto nesouvisejícího člověka, jehož význam se až teatrálně přehání. Tam mě již očekávalo letadlo s podstatně kratší naplánovanou trasou: Londýn. Celkem jsem včera urazil autem skoro 600 kilometrů a letadlem ani ne dvakrát tolik. Zatímco já popoletěl ke sluníčku jen o hodinu, no-X o devět.

Letadlo, které mě hodilo do Londýna

Přílet do Londýna ničím nepřekvapil. V dostatečné výšce nad mořem svítí krásně sluníčko, …

…zatímco v Londýně je klasické anglické zataženo.

Výhled z letadla bezprostředně po prošpikování mraků, dole vlevo Putney Bridge přes Temži

Jestli čekáte obrázky Londýna, zklamu vás. Akci, na kterou jsem se přepravoval, pořadatel tradičně naplánoval skoro přesně v místě přistání, tedy v hotelu Hilton přímo na letišti. Akorát je hotel na jiném terminálu a protože Heathrow je takové to typické větší netiště, které je jakýmsi městem ve velkoměstě, přesunout se je asi nejlepší místním spojovákem, kterým je Heathrow Express, což je v podstatě takové interní metro (které vás mezi terminály převeze zdarma).

Heathrow Express - metro mezi (některými) terminály

V mém případě se téměř bezprostředně po vystoupení z tohoto vozidla objevila finální cesta k hotelu Hilton, který je odtud vzdálen šest minut pěší chůze. Jde o krytý tubus překlenující mimo jiné čtyřproudou Southern Perimeter Road.

Cesta k hotelu Hilton na terminálu 4

Tubus je prosvětlen okny, většinou skoro neprůhlednými, ale najdou se i výjimky. Z jednoho z posledních už je vidět i samotný hotel, který je takovou typickou nevzhlednou dobře nakopnutou krabicí (jeho půdorys má tvar kosodélníku).

Vlevo standardně zasviněné okno tubusu, vpravo hotel Hilton z jednoho z méně zasviněných oken

A takto vypadá hotel z pohledu z parkovitě umístěného kousek pod ním.

Ačkoli to z fotky níže nevypadá, na recepci měli trošku šrumec. Ten den totiž jako na potvoru probíhal upgrade veškerého softwarového vybavení hotelu. Řada věcí se tak dělala starou dobrou papírovou metodou.

Recepce hotelu Hilton

Vyšel na mě tentokráte pokoj s výhledem dovnitř hotelu. To znamená, že jsou vidět i okna protějších pokojů. Tato okna jsou pochopitelně polopropustná (lze se z nich koukat ven, dovnitř nikoli).

Výhled z okna vnitřního pokoje

No, a to je ode mě pro tuto chvíli vše. O čem se bude dnes povídat, vám samozřejmě prozradit nemohu, ale jedna věc je jistá: bude to o produktech, o nichž toho víte z našich zpráv už beztak poměrně hodně. Až nastane ta správná doba, budou fotky, možná i nějaká ta videa a v neposlední řadě i nějaké to povídání. Rozhodně je nač se těšit.

PS: Dnes ráno jsme měli netradiční budíček. Kolem půl šesté nějaké pako zkoušelo, jestli je možné zapnutím pokojového alarmu zajistit, aby se tím oknem dalo koukat i dovnitř. Divím se, že se mu to nepovedlo, kravál to dělalo tedy řádný. Každopádně dobrá pozvánka k ušnímu. Možná to byl signál oznamující zdárné dokončení upgradu softwarové výbavy hotelu ;-)

Aktualizace 14:35: čerstvé foto z prezentace (bez komentáře ;).