Žertovná příhoda se silikonem
Kapitoly článků
Nebojte, řeč nebude o materiálu, kterým si jisté osoby nechávají „vylepšovat“ různé partie svého těla, budeme se bavit o teplovodivých pastách v souvislosti s RV770.
Jak je na fotografiích z původních testů vidět, na Radeonu HD 4850 se setkáte s tradiční „bezejmennou šedivou pastou“, které po připlácnutí po jisté době seschnou okraje a následné sundání chladiče (v našem případě pro účely několikerého focení) je nevratný proces.
Někteří matlají tím, co najdou doma po babičce, jiní volí hi-end pasty typu Coollaboratory Liquid Pro (i jí se bude týkat příští díl článků o HD 4850), většina nějakou zlatou střední cestu. Tak jsme tedy zkusili Arctic MX-1. Akorát potvůrka byla již trošku sušší, takže po ledabylém nanesení na GPU a nastartováním oken jsme začali mít pocit, že „něco není v pořádku“.
Karta najednou ve 2D točila přes 2 000 ot/min a jakmile jsme pustili Crysis GPU Benchmark, během zlomku vteřiny vylétla teplota GPU na 103 °C a větrák se ji marně snažil srazit za hluku startujícího letadla svými ~7 700 ot/min. Zkrátka jsme měli pocit, že je něco špatně :-). Ale byl to ideální stav otestovat GPU ve výrazně zhoršených podmínkách, takže jsme ho při těch 103 °C trápili asi 15 minut.
Po celou dobu byla karta zcela stabilní a nevykazovala ani žádné chyby v renderingu. Sice řvala jako africký lev během páření, ale žádný problém z hlediska funkčnosti nenanastal, což rozhodně chválíme.
Vypnuli jsme tedy PC, vyčkali pár minut až karta zchladne natolik, aby se dala odpojit a přenést na „operační stůl“ a mrkli se jí opět pod kapotu. Překvapení se nekonalo, seschlá ledabyle namatlaná Arctic pasta měla kontakt s GPU jen po 3/4 jeho obvodu, samotný střed, pod kterým vlastní čip sídlí, byl „matlivem neposkvrněný“. Sundali jsme tedy Arctic, vyhrabali v potemnělých pavučinami obrostlých koutech krabic, kam se neodvažujeme ani když plníme v redakci bobříka statečnosti, obyčejný bílý silikon starý asi tak jako Chufevova pyramida a tentokrát s citem nanesli na GPU.
Výsledek byl nad očekávání dobrý. Teplota celkově najednou poklesla nejen pod neutěšený stav s Arcticem, ale dokonce pod hodnoty se standardní teplovodivou pastou. Z 1 600 ot/min v klidovém provozu jsme se najednou při stejných teplotách dostali na 1 450 ot/min a při plné zátěži jsme spadli zhruba o 300 ot/min opět při stejných hodnotách provozní teploty.
Závěr je tedy jednoduchý: neflákejte nanášení silikonu, ať již je jakkoli kvalitní. HD 4850 je na tento aspekt extrémně citlivou kartou a dobrým nanesením i sebeméně kvalitního bílého matliva si můžete pomoci oproti odfláknutému nánosu desetkrát dražší pasty.
Jinak jsme samozřejmě proměřili i spotřebu a prozatím se žádný pokles vysokého odběru v klidu nekoná. Předpokládáme však, že vyřešení i tohoto aspektu je v silách některé budoucí verze ovladačů Catalyst. Přeci jen nám připadá poněkud zbytečné taktovat GPU na 500 MHz v klidu, když to není potřeba. Nadále však samozřejmě platí, že jsme kartě Asus Radeon HD 4850 udělili ocenění „HIT CD-R Serveru“.
Poděkování
|