Způsob nahrání dat na CD po malých částech - packetech (na rozdíl od způsobu Track-at-Once nebo Disc-at-Once). Tuto vlastnost nepodporují všechny CD rekordéry. Dá se říci, že pouze ty, které jsou vyrobeny v roce 1998 a později.

TOC jako inkrementální přihrávání definuje minimální délku stopy a maximální počet stop (150 stop je nutné vždy rezervovat pro run-in, run-out, pre-gap a linking). Packet writing je naopak metoda umožňující tyto jalová místa redukovat. Každý packet je ohraničen 7 bloky. 4 pro run-in, 2 pro run-out a 1 pro link. Tyto malé části (zvané packety) mohou být pevné nebo proměnné délky. Počet packetů na CD není omezen. Díky této technologii odpadá možnost zničení média z důvodu podtečení vyrovnávací paměti (obávané buffer underrun).

Packet writing může využívat jak pevné, tak proměnlivé délky packetu. Proměnlivá délka je vhodná pro CD-R média, neboť výborně optimalizuje velikost úložného prostoru na CD. Velikost packetu je závislá na velikosti nahrávaných dat. Naopak jak v systémech Macintosh, tak i při random erase (CD-RW média) je nutné dodržovat pevnou délku packetů. Pro mazání souborů je nezbytné udržovat přesnou mapu souborů, což také způsobuje, že CD nahrané s proměnnou délkou packetu má menší kapacitu než CD využívající délku pevnou (v praxi to znamená, že se vám s pomocí DirectCD vejde na CD-R médium více dat, než na CD-RW).