Jaký smartphone by se líbil mně
Já sám jsem se toho dopustil vícekrát i zde, naposledy si na toto téma ublognul logout. Nerad bych se vracel k tomu, je-li lepší klávesnice hardwarová či softwarová, dvoujádro či osmijádro, single SIM či dualSIM, Android či iOS, Losna či Mažňák.
Co mě by vyhovovalo, by byla modulární konstrukce. Dnes je smartphone typicky monolit a nemáte šanci s tím nic udělat. V rámci Googlu probíhal svého času vývoj modulárního smartphonu, který ve firmě tuším posléze skončil, nicméně tento koncept se bude vracet stále dokola.
Nutno si však přiznat, že čím je daný typ přístroje mobilnější, tím méně se výrobci hrnou do modulární konstrukce. Živoucím důkazem jsou notebooky a MXM moduly grafických karet, případně socketové mobilní procesory. Nic z toho se prakticky téměř vůbec neupgraduje a spíše pomalu mizí z trhu.
Já bych rád - a ano, je to ryze hypotetické, s nulovou šancí na realizaci - modulární smartphone. Ten by spočíval v například hliníkové kostře šasi, kde by byl prostor pro akumulátor, prostor pro „základní destičku“, ke které by se nějakou formou připojoval ARM SoC čip, DRAM čip, případně NAND flash čip - ale tento poslední bych snad ani neřešil, vždyť jej krásně mohou suplovat microSD UHS-II kartičky, nechť si každý rozhodne, kolik a jak rychlé paměti tam chce (stejně nás výrobci podvádí a v rámci jednoho modelu osazují jak UFS, tak eMMC).
Šasi by pasovalo na daný rozměr displeje, který by měl takové rozlišení a kvalitu, jaké by si člověk zaplatil.
A to je vlastně vše. Jenže díky tomu, že základní desky by byly fakticky jen mechanickým propojovátkem, bylo by možné generačně upgradovat komponenty podle potřeby.
Jenže se to nikdy nestane. Takový telefon by byl větší, těžší, tlustší a výrobě o něco nákladnější. Takže budeme i nadále odsouzeni používat monolity, které sice možná jednoho dne někdo zrecykluje (na což spotřebuje nemálo energie, zdrojů a fosilních paliv), ale také se možná někde v dokumentu National Geographic dozvíme, jak v Číně či Africe našli obrovskou černou skládku starých smartphonů, jejich jedovaté komponenty pomalu zanášejí jediný tamní zdroj pitné vody.
Ano, moje důvěra v ekologii, která stojí na zbytečně překotné výrobě následované znouzectnostní v podobě recyklace věcí, které neměly či nemusely vůbec být vyrobeny, ja nulová. Tohle nastavení světa je špatné a na smartphonech je to vidět možná vůbec nejvíc.