Nemám tím na mysli „kompaktovou“ kvalitu snímků, tam je JPEG logickou volbou už s ohledem na to, na jaké uživatele je tato kategorie fotoaparátů cílena, ale spíš volbu pro pokročilejší amatéry. Profesionál samozřejmě zůstává u RAWu. Osobně jsem ale po letech focení do RAWu zjistil, že jsem se před zhruba rokem spontánně přešel k focení do RAW+JPEGu. A že současně téměř výhradně pro další použití jen upravuju JPEG v GIMPu, zatímco RAW slouží jen jako záloha pro případ, kdyby daná, důležitá část snímku byla příliš pod/pře-exponovaná.

• Panasonic chystá bezzrcadlo pro náročné: Lumix GX1
• Minitest: kvalita 16Mpix snímače Micro43 bezzrcadlovky Panasonic GX1

Vystopovat příčinu této změny bylo jednoduché. Po letech s Pentaxem K200D se mi dostal do rukou redakční Panasonic GX1. A ač ani on není špičkou z hlediska toho, jaké JPEGy generuje samo tělo, je to oproti letitému Pentaxu (u nějž lze označit technickou kvalitu generovaných JPEGů za slabinu jinak výborného přístroje) velký pokrok vpřed. Skoro bych až řekl „skok“. Zkrátka a dobře, většina původních fotografií, které jste za poslední rok v mých článcích vídali, nevznikla exportem z RAWu v mém oblíbeném RawTherapee (jako vše v „Pentax K200D éře“), ale pouhým zpracováním JPEGu přímo z foťáku, v rychlosti v GIMPu.

Pro mě osobně to má jeden podstatný benefit: časovou úsporu. Obvykle na diit používáme fotografie do rozměru 1600×1200 (často méně, když nejsou potřeba větší, tytam jsou doby, když jsem v CDRku začínal - to bylo limitem tuším 780×585, kvůli nutnosti vejít se i s dekorací okna v GUI do 800×600). Empirickým zjištěním zde je, že pro tuto velikost je víceméně jedno, jestli jste fotografii pořídili 10Mpix APS-C zrcadlovkou, 16Mpix micro-four-thirds bezzrcadlovkou, nebo třeba 20Mpix utrazoomem s pidičipem (Sony HX300). Při rozměru snímků 1600×1200 nelze v podstatě rozlišit ani výřezy o velikosti třeba 50 % původního snímku. Vše vypadá v podstatě stejně, jediné co by mohlo bystré oko rozlišit, je menší dynamický rozsah 20MPix Sony HX300.

Panasonic GX1 mě přivedl k tomu, že i poslední série fotek z Pentaxu K200D jsem z RAWů vůbec neexportoval. Stačilo si místo spoléhání na vynikající expoziční pružnost čipu více hlídat expozici a na následném zpracování snímků jsem ušetřil nejeden kýbl času. A přitom to, co leze v podobě JPEGů ze současných přístrojů jiných značek mě přesvědčuje o tom, že tuhle cestu už asi těžko opustím.

• Do San Francisca a zpět, aneb za Keplerem na západ

Takže mi dovolte položit vám obligátní dotaz: jak jste na tom vy? Také převážně jste spokojeni s JPEGem, nebo nechápavě kroutíte hlavou?