Hned pro začátek musím nedobrovolně zklamat všechny čtenáře, kteří si myslí, že alespoň mezi řádky vyčtou cokoli o parametrech nebo vlastnostech nové generace grafických karet. To prozatím nabídnout nemůžeme. Přesto jsme se rozhodli, že pro vás takovou menší reportáž připravíme - důvod je prostý. Dříve bývalo zvykem, že se novinky v IT oboru představovaly na výstavách (v ČR například Invex). Ty ovšem s rozšířením internetu a elektronické komunikace začaly ztrácet význam, takže jejich popularita výrazně opadla. Řada jich v současnosti není atraktivní ani uživatelsky, ani pro tisk, protože až na vzácné výjimky nepředvádí nic, co by už nebylo známé z internetu.

Reportáže z podobných výstav, které pro čtenáře kdysi bývaly vítaným zpestřením, již prakticky ztratily smysl, protože jen rekapitulují dávno známá fakta. Rozhodli jsme se proto vynechat CeBIT a namísto něj se podívat, jak vypadalo vydání jednoho významného produktu.

„Výlet“ do San Francisca pro nás byla nečekaná a tudíž poměrně hektická záležitost: Například na vydání biometrického pasu je standardní termín 4 týdny plus 3 dny na elektronické vízum (ESTA), ale k dispozici byly jen dva týdny času. Během nich navíc bylo třeba připravit nějakou mobilní fotovýbavu a neméně mobilní laptop. Kdo zažil, jak příjemné je celodenní tahání plnohodnotné zrcadlovky staré třídy, která s gripem a objektivem váží ke dvěma kilům, ví, o čem mluvím. A s notebooky to samozřejmě není jiné. V tomto směru nám nakonec vytrhl trn z paty Intel, který nám zapůjčil Ultrabook Toshiba Portégé Z830-10N a Centrum FotoŠkoda, které poskytlo fotoaparát Panasonic GX1 s objektivem 14-42 mm. Touto sestavou jsou foceny (krom následného) všechny snímky ve článku.

Vlevo svítání, vpravo denial of svítání

Už z WIFTových zápisků jste si mohli udělat obrázek o společné části cesty, která končila na letišti ve Vídni. WIFT pokračoval do Londýna, mě čekala cesta přes Frankfurt. Na samotném odletu z Vídně Airbusem A320 nebylo nic až tak zajímavého, ta pravá americká schizofrenie nastoupila teprve během přestupu ve Frankfurtu. Přestupová procedura je poměrně zvláštní jev. Při cestě z jednoho koridoru do druhého proběhla nejprve kontrola letenky a pasu, o pár metrů dál druhá kontrola pasu a před cílovým koridorem čekali američtí úředníci. Ti (krom další kontroly pasu) se všemi cestujícími realizovali krátký pohovor na téma kam letí, kdy se vrací zpět a kde budou ubytovaní - samozřejmě v angličtině. Kupodivu se objevili i cestující, kterým tato procedura působila obrovský jazykový problém, ale úředníků byl dostatek, takže zadření jednoho neznamenalo žádnou katastrofu. Poté opět následovala kontrola pasu a letenky, výměna letenky (v pořadí již třetí: z původní elektronické na fyzickou vydanou letištěm Vídeň a z té na fyzickou vydanou letištěm Frankfurt). Před vstupem na palubu následovala poslední - strojová - kontrola a Boeing se začal plnit pasažéry.

A tady se nabízí možnost vrátit se k oné americké schizofrenii: Ačkoli jsou pasažéři podrobeni mnohonásobné kontrole a výslechu, neprovádí se žádná další bezpečností kontrola. I když při letu z Vídně do Frankfurtu není možné na palubu dostat ani láhev s pitím, při přestupu do Boeingu už nikdo nic nekontroluje a pasažéři, kteří se pohybují společnými prostorami letiště, si mohou vzít do letadla naprosto cokoli.

Pokud leteckou dopravu používáte v delších časových intervalech (jako já), mohlo by vás překvapit, že množství jídla, které nyní dostanete naservírováno během jedenáctihodinového transatlantického letu, přibližně odpovídá tomu, co se před patnácti lety servírovalo v turistickém letu ke Středozemnímu moři. Leteckou dopravu holt neovlivnily pouze události z 11. září 2001, ale také celosvětová finanční krize, se kterou lze omluvit prakticky cokoli.

před hotelem

Po přistání už následovala jen cesta do hotelu: Protože mým spojem přiletělo pouze šest novinářů, bylo by neekonomické pro nás posílat celý autobus, a tak se naše skupina musela spokojit s limuzínou. V hotelu už nás čekal zástupce firmy, který byl rád, že má svoji českou delegaci živou a pohromadě.

hotelové nádvoří

Za Českou republiku přiletěli celkem čtyři zástupci tisku, takže jsme vzhledem k rozloze naší domoviny byli zastoupeni relativně hojně. Po nekonečném dni prodlouženém devítihodinovým časovým posunem už následoval jen odpočinek.