Žila byla na samém konci devadesátých let minulého století jedna nepříliš movitá venkovská rodina, která zatoužila po počítači. Nebylo mi tenkrát ještě ani osmnáct, měl jsem hlavu plnou technologických ideálů (a vlasů) a uvolil jsem se, že to nějak (čti: co nejlevněji) zajistím. Tenkrát ještě nestačilo jen tak zajít do sběrného dvora a načerpat tam laciné komponenty (a dneska už to nejde zase, protože červené kontejnery, ale to je na jiné vyprávění), protože na venkově se i deset let staré komponenty mezi obyvatelstvem směňovaly za peníze. Zašel jsem tedy do jedné továrny, vyhledal pána, jehož pracovní náplní bylo na pokyn bacit palicí do vyřazeného majetku a tekutou formou ho požádal, aby se chvíli díval někam jinam. Když tak učinil, vybral jsem z hromady šrotu věci, které mohly dohromady s trochou přesvědčování tvořit počítač, nacpal je do batohu a pádil k příslovečným Neumětelům.

Tak vznikla pravá venkovská čtyři-osm-šestka, můj první počítač sestavený z odpadu:

• Desktopová bedna a zdroj původně z nějaké 286 či snad 386, dotažené v první polovině 90. let z Rakouska. Ošklivá, leč tankuvzdorná.  
• Základní deska s čipsetem SiS a pěkným grafickým BIOSem od AMI, který záměrně vzdáleně připomínal Windows 3.x. Měl už takové pokročilé fičury, jako je autodetekce pevných disků, či vypínání procesorové cache. 
• Procesor Cyrix Cx486-40. Pomalý až hrůza, ale skoro vůbec nehřál, takže ho uchladila i 3 mm vysoká žebra, která jsem tenkrát - netuše nic o existenci teplovodivé pasty - přilepil vteřinovým lepidlem.   
• 8 (slovy: osm) MB RAM ve dvou odlišných modulech. Vzal jsem jich tehdy více, ale deska si s jinými nechtěla povídat a vůbec nejhůř jí dělalo, když jsem moduly dle všech obecných pouček spároval.  
• Grafická karta AVGA 2.0 s čipem Cirrus Logic GD5401 - pouhé VGA, ale jiná v odpadu nebyla. 
• Řadič IDE+FDD+LPT+COM+Game s čipsetem Acer.
• 3.5" a 5.25" disketová mechanika s příslušnou kšandou k základní desce.
• IDE disk s kapacitou 1200 MB, který ale zjevně měl odjakživa oddíl jen přes prvních 500 MB, protože DOS víc neuměl a v okolí nebyl nikdo, kdo by věděl, že se dají udělat další oddíly. Hádám, že proto i skončil ve sběru - 1200 MB by tenkrát kancelářskému desktopu stačilo, půl giga ale bylo málo.   
• Síťová karta 3Com Etherlink III. Přiznám se, že jsem si myslel, že to je modem, jinak bych ji nebral. Nakonec však, jak se ukáže dále, posloužila.

Tento můj hřích mládí sloužil novým majitelům několik let. Nejdříve celé rodině - s MS-DOSem, M602, T602 a samozřejmě adresářem HRY, v němž bylo vše, co se dalo odněkud na disketách odnést. Pak si našetřili na modernější stroj a 486 putovala do dětského pokoje. Jelikož jsem tou dobou byl počítačově už o kus dál, natáhl jsem mezi oběma počítači síť a novější stroj s tímto sdílel modemové připojení. V té době se podařilo na počítači rozeběhat Windows 95 a takové modernosti jako ICQ či  Netscape Navigator 4.x. S 8 MB RAM to nebyla žádná hitparáda, ale bylo to zadara. Když se pak už se na počítači kromě hraní Prince of Persia či DOOMa nedalo dělat nic rozumného a tyto staré hry nikoho po létech nebraly, putoval ke mně na půdu, kde ležel dlouhých patnáct let.

Nedávno jsem stroj kompletně rozebral, co šlo vyčistil a znovu složil. Při práci s ním jsem se nestačil divit, co všechno tehdy nikomu nevadilo - třeba externí procesorová cache na desce je evidentně nefunkční, je osazena jen druhá banka, první je prázdná a BIOS v takovém případě cache úplně vypne, čímž dělá z chudáka Cyrixe úplného retarda. Ačkoliv disk byl původně z asi o chlup lepšího počítače než je 486, je pomalý až to hezké není, zřejmě s ním deska pracuje v nějakém hodně starém módu.

Bedna pochází z dob, kdy většina disků a mechanik měla 5.25" formát, takže v ní byla pouze jedna jediná 3.5" pozice, která ale pro uložení disku vyžadovala speciální koš. Ten jsem neměl už tenkrát, natožpak teď, takže takže jak malá disketovka, tak pevný disk byly a zůstaly osazeny v 5.25" rámečcích. Tam, co by mohl být 3.5" disk, kdyby bývala byla klec, jsem nacpal záslepku, kterou si majitel záhy nastříkal načerno (jen zepředu) - aby vytvářela jistý vizuálně předmětný kontrapunkt k panýlku s diplejem a tlačítky. Tuning frčel vždycky.

Jelikož netrpím nedostatkem podobného hardware, tento kus jsem po několika společně prožitých dnech nabídl dál a úspěšně prodal. Nový majitel už si ho vyzvedl a pevně věřím, že mu bude nějakou dobu dělat tu správnou retroradost. A jeho příběh jsem se tu rozhodl zveřejnit, aby zůstalo zaznamenáno, jaké zákruty mělo malé domácí výpočetnictví na českém maloměstě konce dvacátého století. Snad to tu jednou archelogové najdou.