Než se pustíme do kritiky, která se samotným LCD panelem moc nesouvisí, tak jeden holý fakt: LCD tohoto notebooku je vynikající. Má skvělý jas, nádherné barvy, vynikající zorné úhly, odezvu rychlou i pro hry a zjevně též poměrně nízkou spotřebu a díky LED podsvícení i zahřívání. Je to jedna z těch věcí, kvůli kterým stojí tenhle notebook za pozornost, i kdyby všechno ostatní stálo za prd (a to nestojí). Jedním slovem je to paráda (vím, že se opakuji).

Jenže s rozlišením 3200×1800 v 13,3 palcích narážíte mna to, že dpi je tak vysoké, že oproti výchozí hodnotě ve Windows 8.1 jej potřebujete mít nastaveno na 250 %. Řada věcí vypadá skvěle, tato hodnota přepočtu dpi pak zajistí, že věci budou podobně velké jako řekněme na 1366×768 na 14palcovém notebooku. Ale s takto vysokým dpi musí počítat aplikace. Ukažme si několik příkladů, kdy tomu tak není.

První ukázkou je spouštěcí dialog benchmarku Unigine. Je tak titěrný, že je velmi obtížné vybírat v něm položky v menu.

Další ukázkou je Origin od EA.

Další zase dva typy instalátorů: dokud je použito standardních částí instalátorů, nemají Windows problém, vše samy přepočítají. Jenže vlevo máte okno s adware položkou, která je řešena nesystémově, vpravo pak starší instalátor, který Windows prostě bitmapově bikubicky upscalují na odpovídající zvětšení. Obojí je na pohled hnusné. Ale nemůže za to ani notebook, ani Windows. Uvádím to zde pouze proto, abyste počítali s tím, že s takto moc hi-dpi displejem můžete narazit na problémy, které buď nemají řešení, nebo vyžadují určité specifické úpravy a ani po nich nebude systém stoprocentně připraven zobrazovat GUI, ve kterém nenaleznete takto hnusné prvky.

Makro LCD

Ukažme si ale ještě pro ilustraci pár snímků displeje.

Trojice ukazuje ikonku a popisek Firefoxu, který je připraven pro „250% dpi“

Ikonka GeForce je ve 100% dpi zobrazení. Přesto je popisek v reálu velice dobře čitelný, jen musíte na ty blechy „brejlit“ asi tak z 1 cm.

A na závěr ještě několik dalších ukázek: