"maximální nadmořská výška 18 288 m": ono to vyzaduje ke sve cinnosti gravitacni pole o nejake minimalni intenzite ?

Nemyslel jsi spise kosmicke zareni, nez statickou elektrinu?

Jinak ta nadmorska vyska me taky dost prekvapila.

Možná by nebylo od věci nacpat do takového disku 1GB DDR a nějakou baterku která by disk udržela pár minut při životě. To by potom byly rychlosti - řekl bych že v běžném počítači je většina zapisovaných souborů hluboko pod 1GB nehledě na to že by permanentně používané sektory mohl disk držet v DDR paměti a tudíž by rychlost změny těchto dat byla blesková a samozřejmě by se šetřily buňky takže by bylo defakto nemožné poškodit disk častým zápisem na stejné místo. Myslím že by to disk ani moc nějak dramaticky neprodražilo obzvláště kdyby se ta DDR pamět dala jako zásuvný modul takže by disk dokázal pracovat i bez této paměti - taková gigacache. To jen takový námět k zamyšlení

Vrata> Bohuzel takova bateri + nezbytna elektronika by zabraly dost mista - disky maji spotrebu pri zapisu tak 15W, to uz je celkem dost. No a 1GB se muze zapsat pri velke fragmentaci treba i za 10 minut - aby celou dobu baterka stihala napajet disk je dost nerealne.

Ono se to spise resi tak, je baterkou je napajena jen ta cache (RAM) - viz profi RAID radice.

Navic koncept je uz docela znamy - misto baterky a DRAM se cpe (cpalo) FLASH pamet treba 128MB - pak se nemusi nic zalohovat baterkou. Ale vzhledem k tomu, jak je FLASH pomala pri fragmentasci, tak to nic neprineslo.

No tak jsem spočítal že těch 15W po dobu 10 minut by dokázala dávat jedna uplně běžná NiMH AA tužkovka. Kdyby se tam daly dvě tak to je i s velkou rezervou - taky se mi nezdá že 1GB by se zapisoval 10 minut ale budiž. Řeč je o 3,5 disku pochopitelně - u notebokových disku by se to muselo pořešit nějak méně standardně. Napadá mne hned několik možností jak to pořešit

no u NB by snad ani ta baterka býr nemusela, když je v NB. ale stejně si myslím že ta elekronika k tomu disku by musela být nehorázně složitá, jelokož poznat co se často zapisuje a používá je docela kumšt, a ještě zajímavější by bylo pak ten disk naučenej, přenýst do jinýho pc

No tak nějaká dost solidní inteligence v tom disku už je takže by se spíš jednalo o úpravu softwarovou. Představa je následující - pustíte počítač, paměť je prázdná, počítač začne natahovat systém, začne čtení z disku a pamět je pořád prázdná. Počítač usoudí že by nebylo od věci něco zapsat na disk, procesor na disku si požadavek o zápis sektoru uloží do svojí 1GB DDR paměti a nic nezapíše. Pak si počítač vyžádá nějaké další sektory z nichž něco je v samotném disku a něco v paměti i na disku - počítač obdrží požadované sektory a na oplátku pošle požadavek na změnu sektorů která právě dostal - co je v DDRpaměti to se změní přímo v DDR tudíž opět žádný zápis na samotný disk - rychlost je defakto omezená jen rychlostí samotné sběrnice. V nějaké volné chvilce si může disk data která má v paměti začít ukládat na disk (bezpečná varianta) a nebo může ukládat na disk až v případě výpadku napájení - tzn. vypnutí samotného počítače. Takže i když se kousne systém není problém zapsat data na disk protože inteligence disku nemá se samotným systémem nic společného. Výhoda tohoto způsobu práce s diskem je jasná - jednak by se eliminoval největší nedostatek SSD disků a to omezená životnost jednotlivých buněk. Bylo by klidně možné že by jste provědli 100.000.000 zápisů jednoho sektoru během jednoho dne ale fyzicky by došlo pouze k jednomu skutečnému zápisu na disk. Nemuseli by jste tedy přemýšlet zda Vám systém nezničí disk protože by to prostě nebylo možné. Dále pokud by jste pracovali s průměrnými soubory - třeba v mém případě s fotografiemi a vektorovými soubory tak velikost těchto souborů v mém případě zřídka přesáhne 100-200MB - ovšem ukládání průběžných záloh umí být velmi nepříjemně zdržující činnost - v tomto případě by byly zálohy vlastně ukládány do DDR RAM takže by to bylo okamžité - u práce s textovými soubory nemluvě. Logika disku by mohla k datům přistupovat dle toho co si nastaví uživatel - tzn
A) maximální bezpečnost = žádná RAM,
B) rychlost a bezpečnost = data ukládat do RAM a ihned zahájit zápis na samotný disk - tím se eliminuje varianta že vám dojde baterka a o data přijdete když se nestačí uložit na disk
C) rychlost = data se ukládají pokud je prostor pouze do RAM a na samotný disk se ukládají když je čas případně dojde k vypnutí počítače
D) maximální rychlost = data se ukládají pouze do RAM, na disk se ukládají jen když je to nezbytně nutné - tj. dojde místo v RAM a samotný zápis se provádí pokud možno až po vypnutí počítače.

Uživatel by si mohl sám vybrat který režim chce a co preferuje. Samozřejmě že se jedná pouze o urychlení zápisu na disk nikoliv čtení takže systém by Vám naběhl normální rychlostí.

Důležité by ovšem bylo aby nedošlo pokud možno ke zdražení samotných disků nebo jen nepatrně. Proto jsem toto řešení navrhoval pro 3,5SSD disky aby šlo použít standardní AA baterie a pamět pokud možno formou speciálních paměťových modulů - mohl by si tak člověk koupit disk bez RAM a baterií a v případě potřeby si tuto paměť dokoupit, nebo si dokoupit větší ram, případně si koupit baterie o větší kapacitě....

Ještě jsem zapoměl dodat že kdysi zhruba před 10ti lety existovala u WD disků speciální sběrnice přez kterou šla připojit CD mechanika skrz disk. Sloužilo to jako cache pro CD-ROM mechaniku. Disk natáhl obsah CD na vyhrazené místo na disku a pak čtení z CD-ROM probíhalo jako čtení z disku tzn. mnohem rychleji. Přišlo mi to jako totální nesmysl a taky se to vůbec neuchytilo. Ale myslím že na tohle bylo potřeba docela dost inteligence a šlo to už před 10ti ley - tzn. dnes by mnou navrhované operace nepochybně zvládl procesor disku s prstem v nose.