Když jsem ten web testufo prvně objevil, tak jsem z něj byl nadšený, ale dost rychle to opadlo. Chápu, že na něj výrobci monitorů a možná i nVidia rádi odkazují, protože jim pomáhá zvyšovat prodeje dražších monitorů a grafik s vyššími fps. Zvlášť manipulativní jsou ty jejich testy, kdy posouvají před monitorem foťák, který nasnímá několik vzájemně posunutých obrazů a vytvoří tak rozmazanou patlanici, o které autoři testu tvrdí, že tohle člověk vidí na monitoru s nízkými fps a jen monitor a grafika s vysokou obnovovací frekvencí to zachrání.

Ale k té mapě z odkazu. Základní problém je v tom, že ten už ten zdrojový obraz mapy (i dalších fotek) je neostrý a rozpatlaný tak, že ani jako statický není místy dobře čitelný. Běh té animace nejde zastavit a je potřeba si udělat snímek obrazovky, nebo záznam v nativním RGB formátu s odpovídající snímkovou frekvencí (kompresní formáty způsobí rozpatlanost). Další neostrost k tomu přidá prohlížeč, který přepočítává zdrojový obraz na dostupnou zobrazovací plochu.

Další problém je, že animovaný obraz se, zlášť třeba na mobilu, nehýbe plynuje, ale poskakuje jak koza na ledě. Pohybující se objekt tedy není možné, zvlášť při vyšších rychlostech, přesně sledovat a roztřesení jeho pohybu přidává neostrost.

Další neostrost přidává pomalá reakce LCD pixelů na změnu barvy. Dobře je to vidět na jediném ostrém a kontrastním testovacím obrázku, kterým je Alien Invasion. Už od druhé rychlosti (120 pixelů/s) začíná být patrné rozmazání zadních hran za jasnými plochami, protože pohasínání pixelů je pomalejší než jejich rozsvěcení. Tohle je vlastnost LCD a dá se částečně ovlivnit při řízením překlopení pixelů přivedením vyššího/nižšího napětí, než je to cílové (přeregulování). Tohle se víc používá u rychlejších monitorů a ty mohou tedy mít mírnou výhodu. To přeregulování se ale uplatní hlavně při přechodu z temnější do jasnější barvy (zvýšení napětí na pixelu). Při vypínání pixelů by se při vyšších rozdílech kontrastů pro zrychlení muselo místo 0V přivádět záporné napětí a to se (pokud vím) nedělá.

V normálním světě, ale nejsou ostré kontrastní přechody moc běžné. Když si v testu pustíte obrázek Bumbble Bee, což je zřejmě neostřejší z fotografií, tak je obraz při 60 pixelech/s i 240 pixelechx/s téměř stejně ostrý. Delší dosvit je totiž v pozvolných přechodech barevných odstínů dobře maskován.

Za část tohoto "dosvitu" předchozího obrazu může i pomalá reakce světlocitlivých buněk na změnu jasu. Tohle je mnohem větší u monitorů, než u tištěného textu, protože obraz na monitoru má obvykle mnohem větší jas a kontrast, než tisk, a dochází tedy k větší saturaci světlovitlivých buněk a jejich pomalejšímu návratu k temnějšímu odstínu. To je důvod proč je nesmysl srovnávat vnímání pohybu na monitoru s máváním tištěným papírem. Kolik z tohoto "dosvitu" jasného odstínu dělá LCD a kolik oko by se dalo zjistit jen porovnáním s OLED monitorem, který má o dva řády rychlejší reakční dobu než LCD.

Ta saturace je docela potvora a kdo nevěří, tomu doporučím malý pokus. Když si člověk dá ve tmě před sebe otevřenou ruku a bleskne na ni krátkým intenzivním zábleskem světla (nejlépe fotografický blesk), "vypálí" se díky velkému kontrastu a intenzitě od ruky odraženého světla její obraz na sítnici a v nastalé tmě je ruka pořád vidět. A když ji člověk zavře, vidí ji pořád jako otevřenou. Je to fakt divný pocit.

Saturace oka světlou plochou na monitoru je dána intenzitou jejího svitu, velikostí svítící (nebo dosvicující) plochy a dobou svitu. To ani seberychlejší monitor monitor nevyřeší, může ho jen trochu zmírnit. Když budeme mít jasnou plochu při fps=50 bude svítit 20ms a při mezisnímkovém posunutí o 20 pixelů bude dosvicovat celý pás 20 pixelů. Pokud zvýšíme fps 2x na bude se každý obraz posouvat o 10 pixelů a bude svítit jen 10ms. První část původního 20 pixelového bude tedy svítit jen polovinu času, způsobí menší saturaci a začne dosvicovat dříve. Plnou dobu 20 ms tedy bude svítit jen polovina původního pásu a dosvitový "ocas" bude méně nápadný. To je teoretická situace. Jak moc se tento efekt projeví reálně je ale otázka.

A druhá otázka je, jak moc má smysl se za velkými fps honit. Ve hrách je totiž objekt, který člověk sleduje obvykle ve středu obrazovky, jeho relativní pohyb není moc velký a to, co je mimo úzkou oblast ostrého vidění, stejně člověk vnímá neostře. Případné rozmazání bude nápadnější v animovaných hrách typu Fornite s ostrými přechody ploch různé barvy, než ve hrách s reálnějším zobrazením a pozvolnými přechody odstínů.