Asi se zeptáte, jak jsme zjišťovali, na jaké frekvenci vlastně monitor běží. To je velmi prosté, nepotřebujete k tomu žádný osciloskop ani jiné přístroje (dokonce ani moje oči ;-). Stačí si zobrazit jeho OSD menu, které o frekvenci informuje. Nemáme důvod se domnívat, že by si sám monitor vymýšlel a zobrazoval něco jiného, než sám zpracovává.

IBM P202 (6558-03N) - 1600×1200 - 85 Hz

Už při rozlišení 1600×1200 (maximum, co ovladač v tuto chvíli dovolil) bez potíží fungovalo 85 Hz. Víc nastavit nešlo a nebudeme vás trápit, monitor skutečně ani víc fyzicky při tomto rozlišení nezvládá.

IBM P202 (6558-03N) - 1152×864 - 100 Hz

Na 100 Hz jsme se dostali např. při rozlišení 1152×864 (a několika dalších).

IBM P202 (6558-03N) - 1024×768 - 120 Hz

120 Hz v klidu funguje při 1024×768…

IBM P202 (6558-03N) - 800×600 - 160 Hz

…a rozlišení 800×600 předvedlo už celkem koukatelných 160 Hz ;-).

Myth busted, chce se nám říci. Ale to by bylo moc jednoduché, protože vás už slyšíme: monitor má EDID a tam to funguje. Pokud ho ale nemá, tak to nefunguje. Inu, nasimulovali jsme tedy monitor bez EDID. Jak? Jednoduše, připojovací kabel jsme prodloužili takovým postarším prodlužovákem, kterému chybí minimálně jeden docela důležitý drátek. Přes ten se systém s monitorem domlouvá na tom, co monitor vlastně umí, jak se jmenuje, atd. Takže se monitor tvářil jako libovolný neznámý CRT monitor a na další straně uvidíte, co to s grafikou (tedy jejím ovladačem) udělá.