Jednání se účastnily i takové firmy, jako Microsoft, nebo Intel, takže šlo opravdu o rozhovory na vysoké úrovni.

Za účelem výzkumu byla ustanovena nevýdělečná DVD Copy Control Association (DVD CCA), která pracovala řadu měsíců na vyhodnocení a výběru vhodné ochrany proti kopírování DVD. K definitivnímu rozhodnutí byl stanoven termín 1.srpen 2002. Ale k tomuto datu asociace nebyla schopna vydat jednoznačné rozhodnutí.

Jak říká pan Brad Hunt z MPAA (Motion Picture Association of America), na vině je počítačový průmysl, který na poslední chvíli odmítl koncepci vodoznaku (tedy ochrany proti kopírování) přijmout.

K rozhodnutí je údajně vedl fakt, že po měsících testování neprokázala žádná z vodoznakových technologií potřebnou životaschopnost. Při rozhodování byly jako nejdůležitější aspekty hodnoceny tyto dva základní:

• kolik bude stát integrace technologie do výroby
• co to provede s vaším přístrojem (počítačem)

Ani jedna technologie nedosáhla uspokojivých výsledků v těchto dvou parametrech. Něteré například nebylo možné přehrávat na MS X-Box konzolích (a to MS rozhodně nemohla pustit). Jak sami účastníci prohlásili, rovnováha, která by měla být mezi náklady a výhodami, byla výrazně mimo. Obě strany se však shodnounechapu v tom, že vodotisk se dá jako identifikace a ochrana analogové hudby a videa použít. Jejich náhled na věc se ale liší v tom, jak by měla být tato technologie realizována a jak detekována.

Studia navrhují, aby tuto věc řešily přímo zákony jednotlivých zemí. Aby všechna A/D i D/A zařízení byla povinně vybavena touto detekcí. Druhá strana naopak chce, aby OEM měli možnost se sami o implementaci rozhodnout.

Řešila se také otázka (a dle mého to byla ta nejdůležitější), kdo by vlastně měl nést zvýšené náklady na zařízení, vybavené touto detekcí. Výrobci hardware i software se výrazně bránili, že přece nebudou chránit zisky filmových studií na vlastní úkor.

Závěr je ten, že žádný vodoznak se standardně zatím používat nebude.