Byl to obyčejný člověk, celý život pracoval v továrně a nikdy jsem na něm neviděla, že by mu chyběla důstojnost či hrdost. Ale to byly jiné časy a jiná země. Ale vzpomněla jsem si na něj, když jsem četla na Živě článek o tom, jak se Steve Ballmer loučil s Microsoftem. Originální článek na The Verge hovoří o tom, že měl slzy v očích, tančil po pódiu a skandoval nějaká hesla. A také označil Microsoft za nejlepší společnost na světě.

Inu, u Ballmera byly tyto emotivní výstupy, dle mého z velké části hrané, vždy součástí jeho image. Je to i znak americké společnosti, která je více emotivní a expresivní, než byla ta prvorepubliková, ve které vyrostl můj pradědeček. Dodnes nerozumím tomu, proč se tak adorují výstupy šéfů společností. Poprvé jsem si toho všimla v letech, kdy Steve Jobs představoval iPod a iPhone. Jakoby nebylo důležité, co představuje, ale jak to představuje. A všichni najednou začali hledět k Applu, protože jej vedl ten génius, vizionář a hlavně šoumen. Najednou se všude řešilo, jakou šou opět Jobs předvede na své nejbližší keynote.

Všechna čest Stevu Jobsovi. Do současné americké společnosti přinesl to, co zjevně chtěla. Jinak by se kolem něj nemohl vytvořit takový kult osobnosti. Podobný kult měl i Ballmer, ale z mého pohledu v pokřiveném slova smyslu. Narozdíl od Jobse mu chybí vizionářství, které nahrazuje spíše určitým - napíšu to ostře - „buranstvím“. Vzpomínám si na video, ve kterém se při jednom rozhovoru vysmíval nově přicházejícímu iPhonu. Na mě to tehdy nepůsobilo tak, že by kritizoval konkurenci, on se jí přímo vysmíval a urážel ji. Ale asi to také fungovalo a funguje dodnes, jelikož Microsoft je stále zde a má se čile k světu. Ale proč ty slzy a další divadýlko? Má tohle inteligentní a vzdělaný 57letý manažer zapotřebí? Možná ano, možná to tak má být. Až se ale bude na Ballmera za 20 let vzpomínat, nikdo si nevzpomene na jeho přínos, pouze na jeho „opičky na YouTube“.

To jiný vizionář a také svého druhu manažer, Richard Matthew Stallman, ve svých 60 letech nikde po pódiu nehopsá. Jeho případné pěvecké a jiné výstupy jsou součástí jeho hackerského image a v žádném případě neslouží jako prostředek k uspokojení chlebodárců, akcionářů nadnárodní korporace, které by šéfoval. Jsem přesvědčena, že na Stallmana se bude za 20 vzpomínat daleko více, protože i za 20 let budeme sklízet ovoce GNU projektu a celého free software hnutí, u jehož zrodu a rozmachu stál. Ale o výročí projektu GNU jsem dnes (pozn. David: v pátek) na Živě článek neviděla. Tak zatímco některé servery „oslavují“ poslední „opičky“ Steva Ballmera, já bych ráda poděkovala všem serverům, které si na výročí projektu GNU, jehož význam pro lidstvo nelze ani vyčíslit, včera vzpomněly. A také děkuji RMS, v jehož emacsu jsem výjimečně toto napsala.