Mnohé z nich znám velmi dobře. Třeba Linuse Torvaldse si nenechám ujít v žádném delším videu na Youtube, ráda se také podívám na Grega Kroah-Hartmana, který vedle povídání o tom, jak se dělá kernelový vývoj, často vytahuje zajímavé statistiky a já tak mohu v klidu sledovat, co se vlastně děje. A jsou i další, jedno ale mají společné. Nezáleží na tom (jak pravila Dr. Samantha Carterová ve Stargate SG1 1x01), máte-li reprodukční orgány vně, či uvnitř, tyhle lidi je zábava sledovat. Neberou si servítky, jsou zcela otevření a za jejich projevy či diskusemi není cítit žádný tlak korporací, akcionářů a podobných věcí.

Ale za nimi leží ještě další úroveň. Všichni ti, kteří se jako napůl bezejmenní pachtí s vývojem, ať již kernelu, desktopu KDE, GNOME, OpenBoxu či jiných, prací na distribucích jako Debian, Ubuntu, Mageia, nebo zcela unikátní prací, která se všemu obecnému vymyká. Takovým je pro mě Tomáš Matějíček, autor minidistribuce Slax. Té distribuce, která mi už párkrát v životě pomohla a stejně tak učinila shodou okolností i minulý týden.

Vím a věděla jsem vždy, že Tomášovo jméno je v linuxové komunitě známé a jeho distribuci oceňují tisíce lidí po celém světě. Ale i tak mě vždy zahřeje u srdce, že na ono pověstné vytrhávání trnů z pat je tu tahle „malá česká distribuce“, na míru ušitá do své zvláštní podoby. A zjevně si ji necením sama, na fotkách můžete vidět další z tisíce subjektů, dopravní podniky města Barcelona. Dnes bych tedy ráda poděkovala všem malým bezejmenným, či polo-bezejmenným vývojářům, kteří skládají jednotlivé střípky dohromady a dávají světu to, co komerční sféra prostě nabídnout z principu honby za ziskem nemůže. A dnes speciálně díky i tobě, Tomáši Matějíčku, tvoje dílo se doslova „prodává samo“.