Pereme se s YouTube o autorská práva - 2. část: jedna bitva dobojována…
…a musíme říci, že to bylo až příliš jednoduché. Jak to vzniklo a co se stalo? Čtěte zde:
- Pereme se s YouTube o autorská práva, 1. část (14. 5. 2013)
Dnes dopoledne dorazil do naší schránky e-mail podobný tomu včerejšímu pouze vizuálně. Obsah byl značně pozitivnější:
Zkrátka a jednoduše v DigitAlb couvli a tím je vše vyřešené. Jak jednoduché, stačí se v případě, že jste si jisti neoprávněným nárokováním autorských práv třetí stranou, nebát a nárok rozporovat.
Je samozřejmě otázkou, zda chyba nastala na straně DigitAlb, nebo selhal Content ID systém YouTube, který nedopatřením označil naše video (a další s podobným obsahem) jako video porušující něčí autorská práva. Problém bych osobně viděl i v tom, že toho obsahu je na světě už taková hromada, že zcela zákonitě musí existovat spousta duplicitního, nebo alespoň velmi podobného obsahu, natolik podobného, že jej nějaký automatický systém rozpoznávání od sebe nerozliší a začne jej považovat za obsah stejný. To je ale obecně problém ve sféře duševního vlastnictví běžně se vyskytující, dvě osoby může nezávisle na sobě napadnout stejná, nebo velmi podobná věc, což se v autorskoprávní legislativě řeší velmi složitě, pakliže lze vůbec nějaké smysluplné řešení nalézt.
Konec konců lidstvo jako takové se vyvíjí nikoli tak, že nové lidi napadají nové a lepší věci takřka „od nuly“, ale prostě předáváním zkušeností z generace na generaci, takže tam logicky občas musí dojít i k onomu zapovězenému a zlému kopírování, napodobování či využívání cizí práce bez jakékoli odměny. YouTube by možná neexistovalo, kdyby někdo (Tim Berners-Lee) před ním nevymyslel „wé wé wé“ a DigitAlb by dnes nikdo nemohl označovat za „škudibíka“, kdyby nebyla vymyšlena televize (případně kdyby si ji někdo svého času monstrhustě patentoval, jako se dnes snaží firmy patentovat každý leštěný pšouk, aby potlačovaly konkurenci a s ní i vývoj).
Celé je to na hlavu postavené a je zjevné, že se v rámci preventivní ochrany čehokoli a kohokoli stane z presumpce viny běžně uznávaný standard. Ostatně i v naší legislativě by se dalo najít pár příkladů. Ale to už je na jinou debatu. Klidně si ji rozviřte v diskuzi dle libosti :).