Pro začátek se můžete podívat na původní lehce „virální“ video, kterým Artefact úspěšně nachytal řadu fotografů:

Autorům se nelíbí konzervativní postoj výrobců fototechniky a absence produktů, které by mohly oslovit vrstvu uživatelůoznačovanou jako „prosumer“ (v podstatě synonymum pro „power-user“, zkrátka uživatele, který to s fotografováním myslí vážně, má i základní technické znalosti, ale profesionální zrcadlovky jsou pro něj příliš těžkopádné a v řadě směrů nevyhovující). Bez ohledu na samotný projekt s nimi musíme souhlasit, segment kvalitních EVF ultrazoomů nechali výrobci umřít už dávno (vzpomeňme třeba Sony DSC-F717, F828 nebo ještě výš namířenou R1, případně Lumix FZ30 a FZ50 od Panasonicu a další*) a současný segment bezzrcadlových systémů (micro 4/3, Sony NEX či Samsung NX) není zcela adekvátní náhradou.

* Modelů samozřejmě bylo víc, každý výrobce se snažil zaujmout něčím jedinečným. Panasonic jako první nabízel kvalitní optickou stabilizaci, zmíněné modely disponovaly i ostřením na kroužku objektivu a opticky nadprůměrnými objektivy, Sony používalo větší 2/3” snímače a objektivy se světelností od f/2.0 (a jen o málo nižší hodnotou na dlouhém konci zoomu), zajímavé bylo vylepšení barevného filtru, namísto standardního Bayerova (R-G-B-G) disponovala DSC-F828 maticí R-G-B-E, která zvýšila barevnou přesnost odstínů mezi modrou a zelenou. Podobně specifické byly i produkty od Fuji, Canonu a dalších. Dnes se tento segment silně zúžil, téměř všechny konkurenční produkty působí, jakoby si z oka vypadly: Stejně velké (respektive malé) snímače se stejnou úrovní šumu, stejným dynamickým rozsahem, stejně zbytečným rozsahem zoomu, který jde na úkor optické kvality a světelnosti. Mimochodem, už jsme se dostali do situace, kdy nové modely zrcadlovek mají pixely stejně „malé“, jako zmíněné EVF od Sony.

A tak se designéři z Artefactu pokusili vyvinout foťák, který by po stránce sdílení a práce s fotkami měl blíže ke smartphonům, na druhou stranu produkoval technicky kvalitní výstupy a zároveň nabídnul dostatečné rezervy pro fotografické experimenty, případně umělecký růst.

Co z toho Artefactu vyšlo, zkusíme vypíchnout v bodech:

• tělo podobné smartphonu s dotykovým displejem
• oddělitelný objektiv
• „full-frame“ senzor (v samostatném bloku)
• bezdrátová komunikace mezi tělem a blokem senzoru
• ovládání objektivu jak přímo, tak bezdrátově z těla

Co to znamená: Systém může fungovat s nasazeným objektivem jako klasický fotoaparát. Nebo můžete tělo oddělit a blok s objektivem a senzorem použít samostatně – položit, upevnit na stativ, držet nad hlavou..., zatímco na dotykovém displeji kontrolujete kompozici, vyberete, kam objektiv zaostří, hodnotu clony. Výhod této možnosti je celá řada. Od autoportrétu, jak je prezentováno v jednom z videí, přes focení ze stativu (nastavením a stiskem spouště nepůsobíte vibrace), snadno si můžete displej otočit tak, aby vám do něj nesvítilo světlo. V některých situacích může nahradit i časovou spoušť (například na skupinových fotkách), usnadnit focení v davu a podobně.