Udělali jsme tedy ve zdroji trochu místa, což zlepší další manipulaci s ním při opravě a později za provozu i chlazení. Kvalita fotografie je bohužel zoufalá, přehnal jsem to s přiblížením a jako trubka před dalším focením nezkontroloval, co z toho vylezlo…nicméně přikládám alespoň pro ilustraci, že je tam teď přeci jen více místa.

Nyní je každopádně na řadě vyměnit jednotlivé kondenzátory na sekundární straně. Je to povětšinou směska modelů v průměru 10 mm a 8 mm, je tedy vhodné zdroj zaplnit zakázkovými Samxony RS 3300 uF/16 V, které mám, a dále pak Chemi-Cony KY v D8, případně, „co se vejde“. To není žádná velká věda, jak už bylo mnohkrát ukázáno dříve.

Malé kondenzátory pak v případě zájmu možno také vyměnit, doporučuji tedy nahradit adekvátními modely  blízkými parametry (low-ESR např. Nichicony PW, general purpose pak VZ). Pak už zdroj normálně funguje. Před výkonovým testováním jsem bohužel důkladně nezkontroloval zpětnou vazbu. I přes to, že je použit velký, asi třicetipinový sekundární monitor, zdroj nemá vůbec žádné ochrany proti přetížení: sleduje jen napětí na +3,3 a +5 V.

Má tedy skupinovou regulaci, díky čemuž je nutné zatížit větve +3,3 a +5 V několika ampéry, aby napětí na +12 V poskočilo na nějaké rozumné hodnoty (= z asi 11,5 V na 12,5 V a případně níže, podle následné zátěže na +12 V). Tou těžší cestou jsem tedy zjistil, že 16A superfast usměrňující +12 V opravdu přes (přibližně) 15-16 A nedá. Usměrňovač ze shottkyho diod tam vydržel asi dvacet sekund na 5 A, takže jsem se vrátil k superfastu, konkrétně modelu 20100CT.

Nyní to to tedy s trochou štěstí nějakou chvilku zvládne i těch 15 A, ale přesto bych zdroj na víc jak 100 W na +12 V netrápil. Přeci jen superfast je superfast a ztráty na něm jsou zoufalé, přičemž s ohledem na nedostatek místa to chlazení není úplně ideální.

Účet každopádně vyšel na přibližně 100 Kč za materál a nějaká hodina a půl až dvě práce (tedy cca 400 Kč celkem). Nepočítám tedy hodinu a půl odstraňování následků proraženého usměrňovače…