Představte si modelovou situaci: cestujete za hranice státu a dostanete se „za hranice všedních dnů“. Přijde k vám celník a bude se vám beztrestně vrtat v obsahu vašeho mobilního telefonu, hudebního přehrávače, notebooku a podobně, a hledat, jestli tam náhodou nemáte nějaké autorsky chráněné skladby či videa. A bude mu přitom docela jedno, jestli jste je do daného zařízení dostali v souladu se zákony, či nikoli. Pokud prohlásí, že jsou nelegální, máte problém. Jednak jste vystaveni pokutě, ale také možnosti zabavení věci a případně i jejího zničení. O tom, zda se o porušení autorských práv jedná, nebo ne, rozhoduje on sám. Tak, prostě jak se vyspí.

Dlužno dodat, že s podobnými praktikami se již třeba na kanadských letištích setkat můžete, ovšem nejsou vyhledávány CD/DVD ripy, ale dětská pornografie. Nová dohoda by nejen rozšířila toto vyhledávání na hudbu a filmy, ale také by přiměla poskytovatele internetového připojení, aby v případě žádosti museli vydat osobní údaje osoby podezřelé z nelegálního šíření autorsky chráněných děl. Na mušku si má vzít také nástroje na obcházení příslušných ochran a obchodování s nimi, trnem v oku jsou i počiny online sdílení primárně neziskového charakteru (různé výměnné sítě a podobně). ACTA by přitom neměla působnost jen v Kanadě, do hry se mají zapojit i Spojené státy americké, členské země EU, Švýcarsko, Japonsko a spousta dalších zemí, které byly k dohodě také přizvány. Vyňaty byly rozvojové země, které mají aktuálně spíše jiné starosti. Každopádně stojíme u zrodu velice zajímavého nadnárodního uskupení, které by mohlo mít jednak velkou moc, a také moc velkou chuť likvidovat nepohodlné subjekty.