Cliff Richard, jako největší persóna stojící v houfu s British Phonographic Industry, která požádala o prodloužení ochrany nahrané hudby z 50 let na 95, prohrál. Ministerstvo financí Velké Británie si totiž objednalo nezávislý posudek tohoto stavu, jehož závěrem bylo konstatování, že stávajících 50 let je dostačujících. Je ale třeba dodat, že skladatelé a jejich rodiny si autorské právo drží ještě 70 let po úmrtí autora.

Cliff nestál v čele jen tak, však právě jemu už hrozí, že jeden z jeho největších hitů „Move It“ bude od roku 2008 volným dílem. Podobně třeba i první skladby Beatles („Love Me Do“) budou od roku 2013 zdarma (bez nároku na autorský poplatek). Tak začne pomalu starší generaci hudebních umělců vysychat pramen příjmů za skladby z šedesátých let. Mnozí dokonce tvrdí, že to nejlepší, co se v hudbě vytvořilo po druhé světové válce, patří do let 1960 až 1980. A na tato díla dojde v letech 2010 až 2030. „IFPI ale chce po neúspěchu ve Velké Británii apelovat na prodloužení copyrightu v Evropě,“ řekl předseda IFPI John Kennedy. Asi měl na mysli Evropskou unii jako celek. Dále pak pokračoval, že by si ministerstvo mělo rozmyslet, zda chce podporovat toto úspěšné průmyslové odvětví. Doufejme, že EU si zase řekne, proč bychom my měli tento průmysl podpořit, když kolébka moderní hudby podporu odmítla? Ale jak víme, cesty Páně i lobbyistů jsou nevyzpytatelné …