Další procesory v testu

Pokud jde o další procesory, se kterými jsme čtyřjádrové Core 2 Extreme srovnávali, pak vězte, že výběr nebyl nikterak jednoduchý. Ono je totiž těžké srovnávat procesory, když je nemáte fyzicky pohromadě. Benchmarky totiž procházejí jakýmsi „evolučním vývojem“, přičemž je samozřejmě vhodné testovat vždy na těch nejnovějších, aby procesoru ukázal svůj potenciál vzhledem k době, ve které vychází. Tudíž procesory, které jsme měli k dispozici dříve, nemohly proběhnout novějšími testy, jenž jsme použili později s dalšími procesory.

Čtyřjádrový procesor se navíc srovnává se svými předchůdci docela špatně. Nastala totiž podobná situace, jako kdysi s procesory dvoujádrovými. Kdo by si myslel, že aplikace, které dovedou využít dvě jádra, dokážou automaticky těžit také z procesorů čtyřjádrových, ten by byl většinou aplikací zklamán, převážně pak hrami, pro něž se ještě do doby nedávné za nejlepší řešení považovaly právě nejnadupanější varianty desktopových procesorů. Jenže za jednojádrové éry se to dalo pochopit – čím byl procesor rychlejší, tím to bylo lepší, dokud aplikace nenarazila na jinou „brzdu v systému“ (typicky grafiku nebo pevný disk). Jak Intel, tak následně AMD se však rozhodly jít i v „extreme-endu“ do dvou jader se snahou přesvědčit vývojáře, aby začali „myslet paralelně“. Vývojáři her však dnes s bídou využívají dvou jader, a tak čtyři jádra tím pádem nepřináší prakticky žádné vylepšení. Toho se ostatně místy nedostává ani v některých syntetických benchmarcích. Takový 3DMark05 svým CPU testem potenciálu čtyř jader zdaleka nevyužívá. 3DMark06 je na tom sice o něco lépe, ale k dokonalosti to má také dost daleko. Naproti tomu SiSoft Sandra dokáže zaměstnat všechna jádra naplno i ve verzi 2005.

Abych to tedy shrnul: Různé testy budou probíhat s různými konkurenčními procesory. Nějaké testy však byly nadělány také „do zásoby“, aby se dal „Kentsfield“ od Intelu v budoucnu eventuelně srovnat s něčím podobným od konkurence, případně s nějakou další verzí čtyřjádrového procesoru Intel. V testech tedy narazíme převážně na Core 2 Extreme X6800, místy i na Pentium Extreme Edition, které díky HyperThreadingu dokáže také zpracovávat čtyři vlákna naráz a nemineme ani přetaktovaný Athlon 64 FX-60 na 2,8 GHz, čímž prakticky získáváme Athlon 64 FX-62, ale v socketu 939 a tedy s DDR paměťmi, proto je procesor v testu označen jako přetaktovaný FX-60 a ne rovnou jako FX-62, protože ten existuje jen pro socket AM2 (a tedy k němu pasují výhradně DDR2 paměti).

Testovací sestava

• Základní deska: Intel D975XBX2 rev. 304 (BIOS 2214)
• Ovladače čipsetu: Intel 7.2.2.1007
• Paměť: 2×1 GB Kingston DDR2-750/CL4 (pracují však jako DDR2-667/CL5)
• Grafická karta: PCI Express ATI Radeon X800 GT 256 MB DDR3 (PowerColor)
• Ovladače grafické karty: Catalyst 5.13
• Pevný disk: Western Digital WD740GD-00FLA0 (74,3GB 10 000otáčkový Serial ATA Raptor)
• Chladič na procesor: „tradiční“ pro Intel procesory
• Zdroj: 400W Fortron (FSP-400-60THN-P) s 12cm větrákem
• Operační systémy:
  • Windows XP SP2 anglické
  • Windows XP x64 anglické
• Virtuální optická mechanika: Daemon Tools 4.06

Pár poznámek, nejprve k chladiči na procesor. Jde o větrák velice podobný, jaký se dodává k boxovaným procesorům Intel, avšak nemá originál Intel nálepku. Ta, co na něm je, hovoří cosi o firmě Chaun-Choung Technology (zkráceně „CCI“). Ta je však nejspíše již zaběhlým tvůrcem právě těchto chladičů u boxovaných procesorů (s Intelem svého času spolupracovala na tvorbě chladícího řešení pro legendární přímotop „Prescott“).

Co se týče ovladačů Catalyst, použili jsme pro srovnání staré 5.13, se kterými byly testovány i dřívější procesory. Do zásoby jsme si pak nadělali testy se současnou verzí 6.11, takže s ní budeme testovat i další procesory.

A nakonec paměti. S těmi je trochu potíž. Ve specifikaci mají uvedeno, že jsou to DDR2-750/CL4, ale jejich SPD takovou informaci neobsahuje, nejvyšší „oficiální“ frekvence, na které běží, je 333 MHz, ostatní je o přetaktování. Faktem však je, že zvládají běhat i jako DDR2-800. Dlužno dodat, že jsme je nechali běžet na „nominální“ frekvenci jako DDR2-667/CL5, tedy stejně jako s ostatními procesory.

Pokud by vás zajímalo, co v nich dělají ty zvláštní zelené kousky plastu, pak vězte, že jde o vlastní dodatečnou úpravu, aby chlazení doléhalo na všechny čipy rovnoměrně a nedotýkalo se jen jejich horních hran, jak je tomu dost nešikovně od výroby. Celé chlazení je bez této úpravy jen „na efekt“ s naprosto nulovou účinností. Asi jste to pochopili, ale stejně se musím svěřit: tyto paměti na mě nepůsobí nejlepším dojmem.