V podstatě z hlediska dodávání výkonu jako takového je to podle mého názoru v podstatě jedno, protože s ohledem na to, jak ta tvorba větí vypadá, sou pro zdroj samotný oba případy totožná věc. Jedna větev ale je z mnoha souvisejících hledisek lepší. Tak např., člověk se nemusí o nic starat.

Odpadá tedy jak problém s distribucí výkonu z hlediska zapojení (uživatelská starost), tak i v návrhu zdroje (problém výrobce) není třeba řešit milion pět bočníků, vícekanálovou ochranu apod., která navíc mnohdy funguje velmi špatně, jak jsem už v mnoha recenzích ukázal (problematika použití tlumivek jako bočníků a podobně). Zdroj je tedy jednodušší, levnější, je tam více místa.

Můj názor tedy je, že je spíše lepší jedna větev a beru to jako klad zdroje. Je ovšem možné, že výrobci volí i jistá praktická hlediska, a sice že malé bočníky jsou lepší (např. s dostatečnou přesností levnější), jak jeden velký (ale opět narážíme na problém, že to v praxi dost často moc nefunguje, nebo např. není ochrana proti celkovému přetížení ani pořádně implementována), vedle samotného marketingového prvku ve stylu čím víc proužků, tím víc Adidas.

Další věc je, že současná norma ATX specifikuje víc větví (minimálně jednu pro mikroprocesor a a druhou pro vše ostatní), tudíž někeří výrobci se prostě striktně drží normy, ale jak říkám, v tomto případě beru vybočení od ATX spíš jako klad. Velmi totiž záleží na tom, jak jsou samotné větve provedené, někdy to může pomoci, jindy jsou implementace takové, že je to úplně jedno.