Na začátek vás nemohu ošidit o hezký obrázek, na který můžete narazit v dialogovém okně při nastavování kompresní části kodeku:

Abych vám osvětlil tu novou možnost v této verzi, kterou se DivX dostává na pole profesionálních enkodérů, musím začít trochu oklikou. Pří kompresi do DivXu (a nejen v jeho případě) máte možnost si vybrat několik způsobů komprese. Nejkvalitnější výsledky přitom poskytují víceprůchodové kodeky a pro tento výklad to zjednodušíme na dvouprůchodové.

U těch si můžete většinou zvolit tři základní parametry: minimální, maximální a průměrný datový tok (bitrate). Tím minimálním a maximálním se především zajišťuje, aby se s takto zkomprimovaným videem vypořádaly i hardwarové dekodéry, které většinou bývají více omezené než softwarová řešení. Průměrný datový tok pro změnu určuje, jak vlastně bude výsledné zkomprimované video veliké (průměrný bitrate × čas).

V prvním průchodu enkodér analyzuje video, které dostává a snaží se pomocí několika parametrů určit, jak obtížně je každý snímek komprimovatelný. Když takto odhadne celé komprimované video, podívá se na ony tři parametry a určí, jak se každý snímek zkomprimuje, tedy především jaký bude mít bitrate. Špatně komprimovatelné scény dostanou vyšší datový tok než ty, které se komprimují zcela bez problému. Při druhém průchodu se těchto informací využije a film se podle toho patřičně zkomprimuje. Výsledkem je podstatně kvalitnější komprese při stejném průměrném datovém toku oproti jednoprůchodové komprimaci.

Jenže ani toto nemusí být dokonalé. Zakopaný pes je v onom prvním průchodu, který analyzuje originální video a na základě něj určuje jak se který snímek má komprimovat. Když se kodek netrefí, tak mohou některé pasáže zabírat zbytečně mnoho místa, nebo naopak se jim nedostává trocha datového toku, který by potřebovaly, aby vypadaly stejně kvalitně, jako zbytek zkomprimovaného videa. A právě tento problém umožňuje odstranit nová verze DivX. Umožní vám po prvním průchodu se podívat, jak se které scény budou komprimovat a vy budete mít před vlastní komprimací tyto parametry u každého snímku změnit.

Princip je vlastně velmi jednoduchý. Nejprve si při prvním průchodu necháte uložit log soubor. Ten spolu s videem otevřete v aplikaci, kterou autoři DivX označují jako EKG. Ne, nesleduje činnost vašeho srdce, jde o zkratku ze slova ElectroKompressionGraph. I když přímo samotná aplikace má v titulku „DivX Data Rate Allocator“, což je asi výstižnější označení, i když méně úderné než EKG. V této aplikaci si následně můžete pohrát s tím, jak kvalitně budou jednotlivé snímky zkomprimovány, máte tedy možnost některé snímky udělat kvalitnější (za cenu vyššího datového toku) a i naopak méně kvalitní:

Jakmile provedete úpravy, uložíte pozměněný log soubor. Tento pozměněný log podstrčíte druhému průchodu při kódování videa. Tím dosáhnete toho, že vámi zkomprimované video bude mít v některých scénách oproti neupravené dvouprůchodové komprimaci lepší (či horší) kvalitu. Výsledné video můžete znovu vzít a společně s pozměněným logem z prvního průchodu otevřít v EKG a podívat se, jak které části filmu vypadají. Následně můžete ještě doladit log a znovu provést druhý průchod komprimace videa. Takto můžete pokračovat tak dlouho, dokud s výsledkem nebudete maximálně spokojeni.

Zaujala-li vás tato možnost, můžete si DivX Schizo betu 2 stáhnout a případně si o ní ještě něco víc počíst přímo u autorů DivXu, tentokráte ovšem už anglicky.

Poznámka pro šťouraly: Ano vím, lecos jsem zjednodušil, ale kdybych to neudělal a snažil se vše popsat do detailů, nebyli bychom hotovi ani zítra.