Je zajímavé a zároveň očekávatelné, že na prvním místě mezi odpůrci takového návrhu je BSA. Francisco Mingorance z této organizace tvrdí, že na software nelze aplikovat stejné záruky jako na toustovač, protože chování softwaru závisí na podmínkách a především prostředí použití (míněno softwarovém). Poněkud drastické pak je, že návrh by se měl týkat veškerého softwaru včetně betaverzí a open source. BSA též srovnává dvouletou záruku na software se smlouvou na pronájem bytu, kdy by byl jeho vlastník nucen dělat smlouvy minimálně na dva roky, přestože by jej chtěl pronajímat jen na léto. Toto srovnání není úplně od věci, neboť mnohé licence na software jsou skutečně časově omezené včetně softwaru komerčního (je spousta aplikací, které se dají koupit třeba jen na rok).

Bude to jistě ještě hodně zajímavá debata, nicméně podle našeho názoru by měl být každopádně ze záruk vyřazen software, který je zdarma (kde není protihodnota, nemůže být vymáhána záruka, ta se navíc u softwaru, který je sám o sobě zdarma, dá dokoupit v podobě podpory) a pochopitelně i různé betaverze, protože nedokonalost takového softwaru je v takovém případě zřejmá.