Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
obrazok s jednym cervenym ALEBO zelenym bodom na ciernom pozadi je fajn, zaujimalo by ma ale, co nastane v pripade jedneho cerveneho A jedneho zeleneho bodu zaroven
vrchna vrstva uvidi dva jasne body, stredna povie ze je tam zelena, spodna ze je tam cervena, takze podla vsetkeho vzniknu dva zlte(?) body
Ano. V pripade ze budou ty zelene a cervene body vetsi a mit alespon 2x2, tak budou mit svoji barvu. Vitejte v 4:2:2 svete.
Nějak se svým omezeným vzděláním nechápu, proč 4:2:2? Vždyť je to 4:1:1, ne?
Mate pravdu, ale spis tedy 4:2:0 :)
No tak jednoznačně bych to neviděl. Citlivost jednotlivých vrstev snímače pro jednotlivé složky spektra (pro různé barvy) není stejná. Nejvyšší citlivost je pro modré světlo, směrem k červené se citlivost snižuje. Tvar toho poklesu ale téměř jistě není lineární, bude to nějaký podivný patvar. Odezva spodních vrstev je navíc ovlivněna tím, že část spektra se plně zachytí už v těch předchozích vrstvách.
Výsledkem je, že každá vrstva má svoji křivku odezvy na různé vstupní barvy a není jednoduché předpovědět, jak přesně ty křivky vypadají. Rozhodně pak nemusí platit, že by odezva pro červený a zelený bod vedle sebe musela být stejná jako pro dva žluté body.
Ve Foveonu si jistě ty křivky velice přesně změřili. S jejich znalostí můžou vytvořit algoritmy, které ten rozdíl mezi červená+zelená a 2xžlutá poznají.
Samozřejmě při určitých kombinacích nebo složitějším spektru barev už tato metoda nemá lepší výsledky než např. zkombinování barev v nižším + jasu ve vyšším rozlišení, ale pro jednoduché situace, které nastávají na ostrých kontrastních hranách, může fungovat a zvýšit barevné rozlišení na úroveň jasového. V jedné diskusi se objevil Richard Lyon, jeden ze tří zakladatelů původního Foveonu, který z firmy odešel někdy kolem roku 2006. Prohlásil, že s technologií 1:1:4, jak tohle uspořádání nazývá, experimentovali už tehdy a že i s ponecháním barevného rozlišení na poloviční úrovni oproti jasovému nebyl bez opravdu detailního zkoumání vidět rozdíl (oproti simulované verzi s plným barevným rozlišením). Kam za těch 8 let Foveon/Sigma pokročili, ale asi neuvidíme dřív než s reálnými samply...
Takže vlastně potvrzení, že ten bayer v realitě tak špatnej není :)
Proste Foveon klesl na 4:2:2, ale porad si udrzi lepsi kvalitu kvuli dokonalemu prekryvu barevnych slozek. Pokud by se honili nesmyslne za megapixely, coz mozna jednou nastane kdyz je zaujme stredoformat, tak udelaji tento snimac s posunutymi pixely - nebudou nad sebou, ale budou se jen castecne prekryvat. A pak k tomu prijde jeste slozitejsi matematika.
Tři 20MP signály versus jeden 20MP a dva 5MP... Je jasné, že rozlišovací schopnost se sníží, doufejme, že Sigma má dobře spočteno, že toto snížení nebude významné. Mám trochu obavy, protože 20MP na APS-C snímači odpovídá velikosti buňky 6mikrometrů, což znamená maximální rozlišení cca 85 čar na milimetr. Současné objektivy pro APS-C vykreslí přinejlepším 65/mm (při MTF 50). Ale 5MP odpovídá buňce o dvojnásobné velikosti, takže 42 čar na mm pro ty dva kanály už je méně než vykreslí většina objektivů.
Mimochodem, příčná chromatická aberace se u slušných fullframe objektivů pohybuje mezi 2 a 10 mikrometry. Podélná aberace tomuto snímači spíše pomáhá - obraz ze světla o delší vlnové délce se promítá na vzdálenější rovinu...
Nejhorší možný dopad na barevné rozlišení v praxi by měl vypadat takhle:
http://borgemeister.com/lum.jpg (c) Guenter Borgemeister
A to v případě vygenerování barev v 5MPix rozlišení a následnou náhradou jasové složky daty z 20MPix vrstvy (tedy bez adaptivních úprav popsaných v článku).
Dovolil bych si polemizovat s některými tvrzeními.
"vlnová délka červeného světla - ta je 2× větší než v případě modrého, takže nese polovinu detailů"
Vlnová délka červeného světla je 610 nm. Ve 4k rozlišení by se nějaká ta ztráta detailů začala projevovat při velikosti snímače pod 2,5 mm. Zde je čip cca 10x větší, takže se to určitě neprojeví.
"objektiv, který je zaostřen na povrch snímače, tedy vrchní vrstvu, již na třetí - nejvzdálenější - vykreslí méně ostrý obraz."
Že by těch několik mikrometrů dělalo takový rozdíl? To když se fotilo na kinofilm, ten se boulil daleko víc.
Inu uvidíme, jak budou fotky vypadat. Ideální testovací obrazec by byly červeno-zelené proužky :-)
Jednak jsem psal, že jde o kombinaci zmíněných jevů - některé se projevují více, jiné méně - a jednak to není moje domněnka, ale reálný pozorovatelný jev. V první řadě není možná aplikovat empirické zkušenosti z bayerova snímače na Foveon. U klasického Foveonu, kde neexistuje interpolace, low-pass filtering ani nic podobného, se všechny negativní jevy projevují mnohem dříve. Se špičkovým objektivem lze dosáhnout situace, kdy na 4,7MPix APS-C Foveonu snímek pořízený na f/4 bude ostřejší než snímek pořízení na f/5 v důsledku difrakce. Aby se například ta difrakce projevila, není třeba, aby difrakční disk dosáhl dvojnásobek poloměru pixelu, ale stačí, aby dosáhl zlomku poloměru pixelu. To stačí, aby se část světla dostala na vedlejší pixel, což má viditelný vliv.
Film se boulil víc, ale taky na tehdejší filmy a fotovýbavu byly trochu jiné nároky než na dnešní high-end :-) Většina objektivů z kinofilmové éry má problém dokonale ostře vykreslit i 4,7MPix Foven, takže nuance, o kterých tu hovoříme, jsou minimálně o řád dál. Pokud je hloubka Foveonu kolem 5 mikronů, pak by hypotetický "klasický" 20MPix Foveon měl pixely hlubší než širší.
Bohužel tento koncept je od základu mylný. Jedinou plně funkční variantou je použití 3 samostatných čipů, světlo z objektivu mezi ně rozdělit lomovými hranoly a před každý čip umístit jeden z filtrů RGB.
Každý čip by samozřejmě musel mít, vzhledem k filtru, rozdílnou expozici, aby dopadalo na všechny stejné množství světla.
Ostatně, v jednoduchosti je síla...
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.