Ač se mnozí snaží 3D prosadit stále více a více, v pojetí z doby před 5 až 10 lety je de facto nezajímavé. Dokazuje to jak rychlý konec aktivního 3D v grafice zvaného Nvidia 3D Vision (a jeho jepičí obdoby v podobě pasivního 3D od AMD), tak odklon od 3D filmů. Doby, kdy byly chrleny další a další 3D filmy a klasická díla byla předělávána do 3D (nezapomenu na Sholay ve 3D na Bollywoodském festivalu :-)) jsou naštěstí pryč.

Když to vezmeme kolem a kolem, tak z poslední éry 3D nám vlastně zůstává jen vzpomínka na technologické demo vykrádající všemožná předchozí díla (od Pocahontas po Albion), které James Cameron nazval Avatar a které vydělalo obrovské peníze. Dodnes to je skoro 2,8 miliardy dolarů (bez započítání starých filmů s přepočteným kurzem dolaru/měn) a právě to je důvodem, proč se tehdy po roce 2009 tolik ono 3D rozjelo.

Tahle éra je ale pryč. Jednoho dne ji možná nahradí generačně novější 3D, kde má divák možnost rozhledu (což dobře prezentuje třeba Occulus Rift), nicméně to se patrně příliš nebude týkat klasicky točených filmů. Takže celkem logicky, IMAX se navrací více ke 2D, neb ostatně každý kdo kdy byl na nějaké projekci z IMAXího filmového políčka, nebo na nějakém festivalu 70mm filmu, ten ví, že špičkově udělané 2D na velký formát je lepší než „potmavlá 3D splácanina“ s brýlemi (berte jako můj osobní názor).

Dobrým příkladem je zase další Nolanovina, Dunkirk točený ryze ve 2D. IMAX tím chce zabránit i klesajícícm přjmům, které spojuje i s krátkodobějšími projekcemi 3D filmů, které v kinech nevydrží tak dlouho jako mnohé 2D (a ano, Nolan je asi zářným příkladem toho, co lze promítat podstatně delší dobu bez ohledu na přítomnost/absenci 3D).