Instagram oznámil, že do praxe uvede několik změn. Jedna z nich potěší především citlivější povahy. Bude fungovat asi následovně. Pokud někdo provozovateli nahlásí, že fotka určitého uživatele je nějaká - řekněme - nekorektní, prostuduje její obsah příslušný pracovním Instagramu. Pokud shledá, že snímek porušuje pravidla, naloží s ním podle toho (patrně jej odstraní).

Pokud neshledá, že by došlo k porušení pravidel, bude subjektivně posuzovat, zda by u někoho shlédnutím snímku nemohlo dojít k prožití „překvapující nebo nechtěné zkušenosti“. Jistě si dovedete představit, jak široký rozptyl může být v chápání této definice mezi jednotlivými osobami. Pokud zmocněnec usoudí, že by k iritaci uživatele mohlo dojít, označí snímek jako citlivý.

Uživatelům se citlivý obsah rovnou nezobrazí, respektive zobrazí, ale silně rozostřený s varovným nápisem, že jde o citlivý obsah, který mohou někteří lidé považovat za útočný nebo rušivý. Až po kliknutí na nabídku „See Photo“ v dolní části snímku, dojde k zobrazení.

Přestože se v tomto případě nedá mluvit o klasické cenzuře a jde jen o jeden z řady kroků podobného charakteru, k nimž v posledních letech dochází, jde v jistém směru o další z řady malinkých hřebíčků do rakve svobodného internetu. Přestože je instagram soukromý web a jeho provozovatel má jistě práva s ním nakládat, podle jakých pravidel si určí, je smutné už jen to, že zde paradoxně dochází k jistému zásahu na snímku, který žádná pravidla provozovatele neporušil. V širších souvislostech můžeme mluvit o tom, že jeden anonymní člověk, jedno individum, stanovuje veřejnosti hranici etického a neetického, předává světu informaci, co je ještě korektní a co již ne, zkrátka předkládá vlastní subjektivní hodnoty jako kritérium diskrétního hodnocení.

Názory samozřejmě mohou být různé, někomu může vadit i samotný princip, že jeho fotografie vůbec nějaká osoba hodnotí, jiný člověk ocení, že se při rozkliknutí instagramového profilu za přítomnosti jiné osoby vyhne trapnému okamžiku. Ať tak nebo onak, zdá se, že doba, kdy uživatel při otevírání nové nebo neznámé stránky počítal naprosto se vším a vůbec nic jej nemohlo šokovat, je nenávratně pryč. Určité „očekávání čehokoli“ bylo jistou daní za svobodný internet, jehož obsah žádná vyšší moc nehodnotila, necenzurovala, neověřovala, neznepřístupňovala, ani jinak neupravovala. Který přístup vyhovuje vám?