Asi nejlepší stránkou stávajícího procesu Intel 18A je denzita. Jenže denzita sama o sobě není argumentem k použití, pokud výtěžnost, dosažitelné takty a energetická efektivita zaostávají. Více tranzistorů na jednotku plochy sice snižuje náklady z hlediska vyššího počtu čipů na plochu, ale pokud výsledné čipy zvládají jen nižší takty, je potřeba chybějící výkon kompenzovat více tranzistory, tedy větší plochou čipu, čímž jsme opět na začátku. V podstatě totéž platí pro výtěžnost. K čemu je zákazníkovi možnost vyrobit z waferu vyšší počet čipů, pokud příliš vysoká část čipů nefunguje?

Proces Intel 18A tak sice na papíře mírně překonává 3nm nabídku TSMC co se týče denzity (238 MT/mm² vs. 224 MT/mm²), ale dosažitelnými takty je někde na úrovni 5nm procesu téhož výrobce a energetickou efektivitou srovnatelný s pokročilejšími verzemi 3nm generace. Ve výsledku jde tedy o konkurenci plus mínus 3nm čipům TSMC, ovšem v důsledku problémů s výtěžností (a tedy asi i cenou) není dosud mimo vlastní portfolio Intelu využívaný.

Procesy rodiny Intel 18A (Intel)

Je tomu právě rok, co Intel ohlásil proces Intel 18A-P, který má zachovat denzitu a posunout dosažitelné takty tak, aby byl proces pro zákazníky Intelu zajímavější. Intel tehdy nastínil, že by rád takty zvýšil o 8 %, ovšem nic bližšího nespecifikoval. S ročním odstupem na VLSI 2026 Symposium v Honolulu zveřejnil konkrétnější specifikace.

Specifikace procesu Intel 18A-P (Intel)

Proces aktuálně zvládá o 9 % vyšší takty (při napětí 0,75 V), případně dosahuje o 18 % nižší spotřeby při stejných taktech (a opět napětí kolem 0,75 V). Intel neuvádí údaje pro vyšší napětí, obvyklé pro výkonné čipy, ale z grafu vyplývá, že (přinejmenším) výrazně horší tato čísla nebudou. Pokud vezmeme v potaz, že Intel nejspíš nemá problémy dodávat rozumné množství čipů Panther Lake s takty do 4,9 GHz, pak by proces Intel 18A-P mohl umožnit u podobné konfigurace navýšení taktů na 5,3 GHz, možná 5,4 GHz, při podobné výtěžnosti.